Скрыть
47:2
47:3
47:4
47:6
47:11
47:13
47:13-14
47:15
47:16
47:20
47:21
47:23
Церковнославянский (рус)
И введе́ мя ко преддве́рiю хра́ма, и се́, вода́ исхожда́­ше изъ подъ непокрове́н­наго хра́ма на восто́къ, я́ко лице́ хра́ма зря́ше на восто́къ, и исхожда́­ше вода́ от­ страны́ десны́я, от­ ю́га къ же́ртвен­нику.
И изведе́ мя по пути́ вра́тъ я́же на сѣ́веръ и обведе́ мя путе́мъ вра́тнымъ внѣу́ду ко врато́мъ двора́, зря́щаго на восто́къ, и се́, вода́ исхожда́­ше от­ страны́ десны́я,
я́коже исхо́дъ му́жа проти́ву: и мѣ́ра въ руцѣ́ его́: и измѣ́ри ты́сящу мѣ́рою, и пре́йде водо́ю во́ду оставле́нiя {Евр.: и преведе́ мя чрезъ во́ду да́же до гле́знъ.}.
И [па́ки] измѣ́ри ты́сящу, и преведе́ мя чрезъ во́ду, и взы́де вода́ до колѣ́нъ: и размѣ́ри ты́сящу, и взы́де вода́ да́же до чре́слъ.
И размѣ́ри ты́сящу, пото́къ, и не воз­мо́же прейти́ {Евр.: и не мого́хъ прейти́.}, я́ко кипя́ше вода́, а́ки шу́мъ пото́чный, его́же не пре́йдутъ.
И рече́ ко мнѣ́: ви́дѣлъ ли еси́, сы́не человѣ́чь? И веде́ мя и обрати́ мя на бре́гъ рѣ́чный, во обраще́нiи мо­е́мъ:
и се́, на бре́зѣ рѣ́чнѣмъ древеса́ мно́га зѣло́ сю́ду и сю́ду.
И рече́ ко мнѣ́: вода́ сiя́ теку́щая въ Галиле́ю, я́же на восто́къ, и низхожда́­ше ко Араві́и, и грядя́ше до мо́ря къ водѣ́ исхо́да, и исцѣли́тъ во́ды:
и бу́детъ вся́ка душа́ живо́тныхъ врѣ́ющихъ, на вся́, на ня́же на́йдетъ та́мо рѣка́, жи́ва бу́дутъ: и бу́дутъ та́мо ры́бы мно́ги зѣло́, я́ко прiи́детъ та́мо вода́ сiя́ и исцѣли́тъ, и жи́во бу́детъ вся́кое, на не́же а́ще прiи́детъ рѣка́, та́мо жи́во бу́детъ.
И ста́нутъ та́мо ры́барiе от­ ингадда́ до ингали́ма: суши́ло мре́жамъ бу́детъ, о себѣ́ бу́детъ: и ры́бы ея́ я́ко ры́бы мо́ря вели́каго, мно́же­с­т­во мно́го зѣло́.
И во исхо́дѣ ея́ и во обраще́нiи ея́ и въ воз­выше́нiи ея́ мѣлины́ ея́ не исцѣля́т­ся, въ со́ль вдаду́т­ся:
и надъ рѣку́ взы́детъ, и на бре́зѣ ея́ о́ба по́лы, вся́кое дре́во ядо́мое не обетша́етъ у нея́, ни оскудѣ́етъ пло́дъ его́, но́вости сво­ея́ пе́рвый пло́дъ при­­несе́тъ, и́бо во́ды и́хъ сiя́ от­ святы́хъ исхо́дятъ, и бу́детъ пло́дъ и́хъ въ снѣ́дь и прозябе́нiе и́хъ во здра́вiе.
Си́це глаго́летъ Госпо́дь Бо́гъ: сiя́ предѣ́лы наслѣ́дите земли́, дву­на́­де­ся­ти племено́мъ сыно́въ Изра́илевыхъ при­­ложе́нiе у́жа.
И наслѣ́дите ю́ кі́йждо, я́коже бра́тъ его́, на ню́же воз­двиго́хъ ру́ку мою́, е́же да́ти ю́ отце́мъ и́хъ, и паде́тъ земля́ сiя́ ва́мъ въ наслѣ́дiе.
И сі́и предѣ́лы земли́ на сѣ́веръ, от­ мо́ря вели́каго сходя́щаго и от­дѣля́ющаго вхо́дъ имаселда́мъ,
маавѳира́съ, еврамилiа́мъ средѣ́ предѣ́лъ Дама́сковыхъ и средѣ́ предѣ́лъ има́ѳовыхъ, дворы́ Савна́ни, и́же су́ть вы́ше предѣ́лъ авранити́дскихъ.
Сі́и предѣ́лы от­ мо́ря: от­ двора́ Ена́нова, предѣ́лы Дама́сковы, и я́же къ сѣ́веру, и предѣ́лъ Ема́ѳовъ, и предѣ́лъ сѣ́верскъ.
И я́же на восто́ки: между́ авранити́дою и между́ Дама́скомъ, и между́ Галаади́тидою и между́ земле́ю Изра́илевою, Иорда́нъ дѣли́тъ къ мо́рю, е́же на восто́ки фи́никовъ: сiя́ на восто́ки.
И я́же къ ю́гу и Ли́ву: от­ Ѳема́на и фи́никовъ да́же до воды́ Маримо́ѳъ-кади́мъ, продолжа́ющееся къ мо́рю вели́кому.
Сiя́ страна́ ю́га и Ли́ва, сiя́ страна́ мо́ря вели́каго раздѣля́етъ да́же пря́мо вхо́ду има́ѳъ, да́же до вхо́да его́: сiя́ су́ть я́же къ мо́рю има́ѳъ.
И раздѣли́те зе́млю ва́мъ, племено́мъ Изра́илевымъ.
Расположи́те ю́ жре́бiемъ ва́мъ и при­­ше́лцемъ обита́ющымъ средѣ́ ва́съ, и́же роди́ша сы́ны посредѣ́ ва́съ, и бу́дутъ ва́мъ я́ко тузе́мцы въ сынѣ́хъ Изра́илевыхъ: съ ва́ми да ядя́тъ во уча́стiи средѣ́ племе́нъ Изра́илевыхъ,
и бу́дутъ въ пле́мени при­­ше́лцевъ, въ при­­ше́лцѣхъ и́же съ ни́ми: та́мо дади́те уча́стiе и́мъ, глаго́летъ Госпо́дь Бо́гъ.
Латинский (Nova Vulgata)
Et convertit me ad portam domus, et ecce aquae egre diebantur subter limen domus ad orientem; facies enim domus respiciebat ad orientem, aquae autem descendebant a latere templi dextro a meridie altaris.
Et eduxit me per viam portae aquilonis et convertit me ad viam foras ad portam exteriorem, quae respiciebat ad orientem; et ecce aquae exeuntes a latere dextro.
Cum egrederetur vir ad orientem, qui habebat funiculum in manu sua, mensus est mille cubitos et traduxit me per aquam usque ad talos.
Rursumque mensus est mille et traduxit me per aquam usque ad genua.
Et mensus est mille et traduxit me per aquam usque ad renes. Et mensus est mille; torrens, quem non potui pertransire, quoniam intumuerant aquae, aquae ad natandum; torrens, qui non poterat transvadari.
Et dixit ad me: «Certe vidisti, fili hominis»; et duxit me et convertit ad ripam torrentis.
Cumque me convertissem, ecce in ripa torrentis ligna multa nimis ex utraque parte;
et ait ad me: «Aquae istae, quae egrediuntur ad regionem orientalem et descendunt ad Arabam, intrabunt mare, aquas salsas, et sanabuntur aquae:
et omnis anima vivens, quae movetur, quocumque venerit torrens, vivet, et erunt pisces multi satis, postquam venerint illuc aquae istae, et sanabuntur et vivent omnia, ad quae venerit torrens.
Et stabunt super mare piscatores; ab Engaddi usque ad Engallim siccatio sagenarum erit; plurimae species erunt piscium eius, sicut pisces maris Magni, multitudinis nimiae.
Palustria autem eius et stagna non sanabuntur, quia in salinas dabuntur.
Et super torrentem orietur in ripis eius ex utraque parte omne lignum pomiferum; non defluet folium ex eo, et non deficiet fructus eius: per singulos menses afferet primitiva, quia aquae eius de sanctuario egredientur, et erunt fructus eius in cibum, et folia eius ad medicinam.
Haec dicit Dominus Deus: Hic est terminus, in quo possidebitis terram in duodecim tribubus Israel, quia Ioseph duplicem funiculum habet;
possidebitis autem eam, singuli aeque ut frater suus, super quam levavi manum meam, ut darem patribus vestris; et cadet terra haec vobis in possessionem.
Hic est autem terminus terrae: ad plagam septentrionalem a mari Magno via Hethalon ad introitum Emath,
Sedada, Berotha, Sabarim, quae est inter terminum Damasci et confinium Emath, usque ad Asarenon, quae est iuxta terminum Auran;
erit ergo terminus a mari usque ad Asarenon, cum fines Damasci et fines Emath sint in aquilone; haec est plaga septentrionalis.
Porro plaga orientalis de loco inter Auran et inter Damascum et in medio inter Galaad et terram Israel, Iordanis disterminans usque ad mare orientale, usque Thamar; haec est plaga orientalis.
Plaga autem australis meridiana a Thamar usque ad aquas Meribathcades et torrentem usque ad mare Magnum; haec est plaga ad meridiem australis.
Et plaga maris, mare Magnum a confinio per directum, donec venias Emath; haec est plaga maris.
Et dividetis terram istam vobis per tribus Israel
et mittetis eam in hereditatem, vobis et advenis, qui accesserint ad vos, qui genuerint filios in medio vestrum, et erunt vobis sicut indigenae inter filios Israel: vobiscum divident possessionem in medio tribuum Israel;
in tribu autem quacumque fuerit advena, ibi dabitis possessionem illi, ait Dominus Deus.
Немецкий (GNB)
Der Mann, der mich führte, brachte mich zur Eingangstür des Tempelhauses, die an der Ostseite angebracht ist. Dort sah ich unter der Türschwelle einen Wasserlauf entspringen; ein Stück weit floss er an der Eingangsseite des Tempels entlang nach Süden, dann bog er um und floss am Altar vor dem Tempel vorbei nach Osten.
Der Mann brachte mich durch die beiden nördlichen Tore aus dem Tempelbezirk und dann im Bogen zum äußeren Osttor. Da sah ich, wie das Wasser auf der südlichen Seite des Tores hervorquoll.
Mit seiner Messschnur ging der Mann ostwärts und maß eine Strecke von 1000 Ellen ab. Dann ließ er mich durch das Wasser waten; es reichte mir bis an die Knöchel.
Er maß weitere 1000 Ellen ab, da reichte das Wasser mir schon bis an die Knie. Nach weiteren 1000 Ellen ging es mir bis zu den Hüften.
Als er noch einmal 1000 Ellen abgemessen hatte, verlor ich den Grund unter den Füßen. Das Wasser war zu einem Fluss geworden, den man nur noch schwimmend durchqueren konnte.
Der Mann sagte zu mir: »Du Mensch, hast du das gesehen?« Dann half er mir aus dem Wasser und führte mich ans Ufer.
Da sah ich auf beiden Seiten des Flusses eine große Zahl von Bäumen stehen.
Der Mann erklärte mir: »Der Fluss fließt immer weiter nach Osten, bis er in die Jordanebene kommt; dann ergießt er sich in das Tote Meer und macht das Salzwasser süß.
Der Fluss schenkt Leben: Wo er hinkommt, gedeihen die Tiere, und das Tote Meer wimmelt von Fischen, weil sein Wasser gesund geworden ist.
Rings am Ufer des Meeres stehen Fischer; von En-Gedi bis En-Eglajim breiten sie ihre Netze zum Trocknen aus. Es gibt dort so viele Fische und Fischarten wie im Mittelmeer.
Nur in den Sümpfen und Teichen am Meer bleibt das Wasser salzig, damit daraus Salz gewonnen werden kann.
Die Bäume, die an beiden Ufern des Flusses stehen, sind das ganze Jahr über grün und bringen immerfort Früchte, jeder nach seiner Art. Zwölfmal im Jahr lassen sich frische Früchte von ihnen ernten; denn die Bäume wachsen an dem Wasser, das aus dem Heiligtum des HERRN kommt. Die Früchte dienen als Nahrung und die Blätter als Heilmittel.«
Der HERR, der mächtige Gott, sagte: »Die zwölf Stämme Israels sollen das Land von neuem als ständigen Besitz unter sich verteilen. Jeder Stamm bekommt einen gleich großen Anteil; die Josefsstämme erhalten zwei Teile. Ich habe das Land euren Vorfahren mit einem Eid zugesagt; darum gebe ich es euch für immer zum Besitz.
Die Nordgrenze des Landes verläuft vom Mittelmeer über die Orte Hetlon, Lebo-Hamat, Zedad,
Berota und Sibrajim, das an der Grenze zwischen Damaskus und Hamat liegt, nach Hazar-Enan an der Grenze des Haurangebiets.
Nördlich dieser Linie zwischen dem Mittelmeer und Hazar-Enan liegt das Gebiet von Hamat und von Damaskus.
Die Ostgrenze beginnt dort, wo das Gebiet von Damaskus an den Hauran grenzt. Sie folgt dem Jordan, der das Land Israel von der Landschaft Gilead trennt, bis zum Toten Meer und endet bei Tamar an dessen Südende.
Die Südgrenze verläuft von Tamar nach Meribat-Kadesch und folgt dann dem Bachtal, das die Grenze Ägyptens bildet, bis zum Mittelmeer.
Die Westgrenze ist die Mittelmeerküste, von der ägyptischen Grenze bis hinauf nach Lebo-Hamat.
Dieses ganze Land sollt ihr unter die zwölf Stämme Israels aufteilen.
Jede israelitische Familie bekommt durchs Los ihren Landanteil zugewiesen, aber ebenso die Familien der Fremden, die bei euch leben. Die Fremden sollen zusammen mit den Stämmen Israels an der Landverteilung teilnehmen. Sie müssen den Israeliten in allem gleichgestellt werden.
Im Gebiet des Stammes, in dem sie leben, sollen sie ihren Anteil an Grund und Boden zugeteilt bekommen. Das sage ich, der HERR.«
1 Дающий жизнь поток, вытекающий из храма. 13 Пределы наследий колен Израилевых и иноземцев, живущих у них.
Потом привел он меня обратно к дверям храма, и вот, из-под порога храма течет вода на восток, ибо храм стоял лицом на восток, и вода текла из-под правого бока храма, по южную сторону жертвенника.
И вывел меня северными воротами, и внешним путем обвел меня к внешним воротам, путем, обращенным к востоку; и вот, вода течет по правую сторону.
Когда тот муж пошел на восток, то в руке держал шнур, и отмерил тысячу локтей, и повел меня по воде; воды было по лодыжку.
И еще отмерил тысячу, и повел меня по воде; воды было по колено. И еще отмерил тысячу, и повел меня; воды было по поясницу.
И еще отмерил тысячу, и уже тут был такой поток, через который я не мог идти, потому что вода была так высока, что надлежало плыть, а переходить нельзя было этот поток.
И сказал мне: «видел, сын человеческий?» и повел меня обратно к берегу этого потока.
И когда я пришел назад, и вот, на берегах потока много было дерев по ту и другую сторону.
И сказал мне: эта вода течет в восточную сторону земли, сойдет на равнину и войдет в море; и воды его сделаются здоровыми.
И всякое живущее существо, пресмыкающееся там, где войдут две струи, будет живо; и рыбы будет весьма много, потому что войдет туда эта вода, и во́ды в море сделаются здоровыми, и, куда войдет этот поток, все будет живо там.
И будут стоять подле него рыболовы от Ен-Гадди до Эглаима, будут закидывать сети. Рыба будет в своем виде и, как в большом море, рыбы будет весьма много.
Болота его и лужи его, которые не сделаются здоровыми, будут оставлены для соли.
У потока по берегам его, с той и другой стороны, будут расти всякие дерева, доставляющие пищу: листья их не будут увядать, и плоды на них не будут истощаться; каждый месяц будут созревать новые, потому что вода для них течет из святилища; плоды их будут употребляемы в пищу, а листья на врачевание.
Так говорит Господь Бог: вот распределение, по которому вы должны разделить землю в наследие двенадцати коленам Израилевым: Иосифу два удела.
И наследуйте ее, как один, так и другой; так как Я, подняв руку Мою, клялся отдать ее отцам вашим, то и будет земля сия наследием вашим.
И вот предел земли: на северном конце, начиная от великого моря, через Хетлон, по дороге в Цедад,
Емаф, Берот, Сивраим, находящийся между Дамасскою и Емафскою областями Гацар-Тихон, который на границе Аврана.
И будет граница от моря до Гацар-Енон, граница с Дамаском, и далее на севере область Емаф; и вот северный край.
Черту восточного края ведите между Авраном и Дамаском, между Галаадом и землею Израильскою, по Иордану, от северного края до восточного моря; это восточный край.
А южный край с полуденной стороны от Тамары до вод пререкания при Кадисе, и по течению потока до великого моря; это полуденный край на юге.
Западный же предел – великое море, от южной границы до места против Емафа; это западный край.
И разделите себе землю сию на уделы по коленам Израилевым.
И разделите ее по жребию в наследие себе и иноземцам, живущим у вас, которые родили у вас детей; и они среди сынов Израилевых должны считаться наравне с природными жителями, и они с вами войдут в долю среди колен Израилевых.
В котором колене живет иноземец, в том и дайте ему наследие его, говорит Господь Бог.
Толкования стиха Скопировать ссылку Скопировать текст Добавить в избранное
Библ. энциклопедия Библейский словарь Словарь библ. образов Практическая симфония
Цитата из Библии каждое утро
TG: t.me/azbible
Viber: vb.me/azbible