Скрыть
63:7
63:8
Церковнославянский (рус)
Кто́ се́й при­­ше́дый от­ Едо́ма, червле́ны ри́зы его́ от­ Восо́ра, се́й красе́нъ во у́твари, зѣло́ съ крѣ́постiю? А́зъ глаго́лю пра́вду и су́дъ спасе́нiя.
Почто́ червле́ны ри́зы твоя́ и оде́жды твоя́ я́ко от­ истопта́нiя точи́ла?
Испо́лненъ истопта́нiя, и от­ язы́къ нѣ́сть му́жа со мно́ю: и попра́хъ я́ я́ростiю мо­е́ю, и сотро́хъ я́ я́ко пе́рсть, и сведо́хъ кро́вь и́хъ въ зе́млю и вся́ ри́зы моя́ омочи́хъ:
де́нь бо воз­дая́нiя прiи́де на ни́хъ, и лѣ́то избавле́нiя при­­спѣ́:
и воз­зрѣ́хъ, и не бѣ́ помо́щника: и помы́слихъ, и никто́же заступи́: и изба́ви я́ мы́шца моя́, и я́рость моя́ наста́:
и попра́хъ я́ гнѣ́вомъ мо­и́мъ и сведо́хъ кро́вь и́хъ въ зе́млю.
Ми́лость Госпо́дню помяну́хъ, добродѣ́тели Госпо́дни во всѣ́хъ, и́миже на́мъ воз­дае́тъ: Госпо́дь, судiя́ бла́гъ до́му Изра́илеву, наво́дитъ на́мъ по ми́лости сво­е́й и по мно́же­ст­ву пра́вды сво­ея́.
И рече́: не лю́дiе ли мо­и́? ча́да, и не от­ве́ргнут­ся. И бы́сть и́мъ во спасе́нiе от­ вся́кiя ско́рби и́хъ.
Не хода́тай, ниже́ а́нгелъ, но са́мъ Госпо́дь спасе́ и́хъ, зане́ лю́битъ и́хъ и щади́тъ и́хъ: са́мъ изба́ви и́хъ и воспрiя́тъ и́хъ и воз­несе́ и́хъ во вся́ дни́ вѣ́ка.
Ті́и же не покори́шася и разгнѣ́ваша Ду́ха свята́го его́, и обрати́ся и́мъ на вражду́, и то́й во­ева́ на ня́.
И помяну́ дни́ вѣ́чныя: гдѣ́ воз­веды́й от­ земли́ {Въ нѣ́к.: от­ мо́ря.} па́стыря ове́цъ сво­и́хъ? гдѣ́ е́сть вложи́вый въ ни́хъ Ду́ха свята́го?
Возве́дшая десни́цею Моисе́а, мы́шца сла́вы его́ раздѣли́ во́ду предъ лице́мъ его́ сотвори́ти ему́ и́мя вѣ́чно,
проведе́ и́хъ сквоз­ѣ́ бе́здну, я́коже коня́ сквоз­ѣ́ пусты́ню, и не утруди́шася,
и я́ко скоты́ по по́лю, и сни́де Ду́хъ от­ Го́спода и наста́ви и́хъ: та́ко прове́лъ еси́ лю́ди твоя́ сотвори́ти тебѣ́ самому́ и́мя сла́вно.
Обрати́ся, Го́споди, от­ небесе́ и ви́ждь от­ до́му свята́го тво­его́ и сла́вы тво­ея́: гдѣ́ е́сть ре́вность твоя́ и крѣ́пость твоя́? гдѣ́ е́сть мно́же­с­т­во ми́лости тво­ея́ и щедро́тъ тво­и́хъ, я́ко терпѣ́лъ еси́ на́мъ?
Ты́ бо еси́ Оте́цъ на́шъ, поне́же Авраа́мъ не увѣ́дѣ на́съ, и Изра́иль не позна́ на́съ, но ты́, Го́споди, Оте́цъ на́шъ, изба́ви ны́, испе́рва и́мя твое́ на на́съ е́сть.
Что́ уклони́лъ еси́ на́съ, Го́споди, от­ пути́ тво­его́? и ожесточи́лъ еси́ сердца́ на́ша, е́же не боя́тися тебе́? Обрати́ся ра́ди ра́бъ тво­и́хъ, ра́ди племе́нъ достоя́нiя тво­его́,
да [поне́] ма́ло наслѣ́димъ горы́ святы́я тво­ея́. Проти́вницы на́ши попра́ша святы́ню твою́:
бы́хомъ я́ко испе́рва, егда́ не владѣ́лъ еси́ на́ми, ниже́ бѣ́ нарѣче́но и́мя твое́ на на́съ.
Французский (LSG)
Qui est celui-ci qui vient d'Édom, De Botsra, en vêtements rouges, En habits éclatants, Et se redressant avec fierté dans la plénitude de sa force? -C'est moi qui ai promis le salut, Qui ai le pouvoir de délivrer. -
Pourquoi tes habits sont-ils rouges, Et tes vêtements comme les vêtements de celui qui foule dans la cuve? -
J'ai été seul à fouler au pressoir, Et nul homme d'entre les peuples n'était avec moi; Je les ai foulés dans ma colère, Je les ai écrasés dans ma fureur; Leur sang a jailli sur mes vêtements, Et j'ai souillé tous mes habits.
Car un jour de vengeance était dans mon coeur, Et l'année de mes rachetés est venue.
Je regardais, et personne pour m'aider; J'étais étonné, et personne pour me soutenir; Alors mon bras m'a été en aide, Et ma fureur m'a servi d'appui.
J'ai foulé des peuples dans ma colère, Je les ai rendus ivres dans ma fureur, Et j'ai répandu leur sang sur la terre.
Je publierai les grâces de l'Éternel, les louanges de l'Éternel, D'après tout ce que l'Éternel a fait pour nous; Je dirai sa grande bonté envers la maison d'Israël, Qu'il a traitée selon ses compassions et la richesse de son amour.
Il avait dit: Certainement ils sont mon peuple, Des enfants qui ne seront pas infidèles! Et il a été pour eux un sauveur.
Dans toutes leurs détresses ils n'ont pas été sans secours, Et l'ange qui est devant sa face les a sauvés; Il les a lui-même rachetés, dans son amour et sa miséricorde, Et constamment il les a soutenus et portés, aux anciens jours.
Mais ils ont été rebelles, ils ont attristé son esprit saint; Et il est devenu leur ennemi, il a combattu contre eux.
Alors son peuple se souvint des anciens jours de Moïse: Où est celui qui les fit monter de la mer, Avec le berger de son troupeau? Où est celui qui mettait au milieu d'eux son esprit saint;
Qui dirigea la droite de Moïse, Par son bras glorieux; Qui fendit les eaux devant eux, Pour se faire un nom éternel;
Qui les dirigea au travers des flots, Comme un coursier dans le désert, Sans qu'ils bronchassent?
Comme la bête qui descend dans la vallée, L'esprit de l'Éternel les a menés au repos. C'est ainsi que tu as conduit ton peuple, Pour te faire un nom glorieux.
Regarde du ciel, et vois, De ta demeure sainte et glorieuse: Où sont ton zèle et ta puissance? Le frémissement de tes entrailles et tes compassions Ne se font plus sentir envers moi.
Tu es cependant notre père, Car Abraham ne nous connaît pas, Et Israël ignore qui nous sommes; C'est toi, Éternel, qui es notre père, Qui, dès l'éternité, t'appelles notre sauveur.
Pourquoi, ô Éternel, nous fais-tu errer loin de tes voies, Et endurcis-tu notre coeur contre ta crainte? Reviens, pour l'amour de tes serviteurs, Des tribus de ton héritage!
Ton peuple saint n'a possédé le pays que peu de temps; Nos ennemis ont foulé ton sanctuaire.
Nous sommes depuis longtemps comme un peuple que tu ne gouvernes pas, Et qui n'est point appelé de ton nom...
Латинский (Nova Vulgata)
«Quis est iste, qui venit de Edom, tinctis vestibus de Bosra? Iste formosus in stola sua, gradiens in multitudine fortitudinis suae». «Sum ego, qui loquor iustitiam, potens ad salvandum».
«Quare ergo rubrum est indumentum tuum, et vestimenta tua sicut calcantis in torculari?».
«Torcular calcavi solus, et de gentibus non erat vir mecum; calcavi eos in furore meo et conculcavi eos in ira mea. Et aspersus est sanguis eorum super vestimenta mea, et omnia indumenta mea inquinavi.
Dies enim ultionis in corde meo, annus redemptionis meae venit.
Circumspexi, et non erat auxiliator, miratus sum, et non fuit qui adiuvaret; et salvavit mihi brachium meum, et indignatio mea ipsa auxiliata est mihi.
Et conculcavi populos in furore meo et contrivi eos in indignatione mea et effudi in terram sanguinem eorum».
Miserationum Domini recordabor, laudum Domini super omnibus, quae reddidit nobis Dominus, et super multitudinem bonorum domui Israel, quae largitus est eis secundum misericordias suas et secundum multitudinem miserationum suarum.
Et dixit: «Verumtamen populus meus est, filii, qui non deludent»; et factus est eis salvator.
In omni tribulatione eorum non legatus neque angelus, sed ipse salvavit eos. In dilectione sua et in indulgentia sua ipse redemit eos et sustulit eos et portavit eos cunctis diebus saeculi.
Ipsi autem ad iracundiam provocaverunt et afflixerunt spiritum sanctitatis eius; et conversus est eis in inimicum et ipse debellavit eos.
Et recordatus est dierum antiquorum, Moysi et populi sui. Ubi est qui eduxit eos de mari cum pastore gregis sui? Ubi est qui posuit in medio eius spiritum sanctitatis suae?
Qui adduxit ad dexteram Moysi brachium maiestatis suae, qui scidit aquas ante eos, ut faceret sibi nomen sempiternum,
qui deduxit eos per abyssos quasi equum per desertum, et non impingebant?
Sicut armentum, quod descendit per vallem, spiritus Domini fecit eos quiescere; sic conduxisti populum tuum, ut faceres tibi nomen gloriae.
Attende de caelo et vide de habitaculo sancto tuo et gloriae tuae; ubi est zelus tuus et fortitudo tua? Commotio viscerum tuorum et misericordiae tuae super me continuerunt se.
Tu enim pater noster. Abraham enim nescit nos, et Israel ignorat nos; tu, Domine, pater noster, redemptor noster: a saeculo nomen tuum.
Quare errare nos fecisti, Domine, de viis tuis, indurasti cor nostrum, ne timeremus te? Convertere propter servos tuos, tribus hereditatis tuae.
Brevi tempore hereditaverunt populum sanctum tuum, hostes nostri conculcaverunt sanctuarium tuum.
Facti sumus a saeculo, cum non dominareris nostri, neque invocaretur nomen tuum super nos. Utinam dirumperes caelos et descenderes! A facie tua montes defluerent.
ИН кист, ки аз Адӯм меояд, бо либоси сурх аз Басра меояд? Ин кист, ки дар либоси Худ пуршукӯҳ аст, ва дар камоли қуввати Худ қадам мегузорад? «Ман ҳастам, ки аз рӯи адолат сухан меронам ва барои наҷот додан тавоно мебошам».
Чаро либоси Ту сурх аст, ва ҷомаи Ту мисли касест, ки чархуштро поймол карда бошад?
«Танҳо Худам чархуштро поймол кардам, ва аз қавмон касе бо Ман набуд, ва Ман онҳоро дар ғазаби Худ поймол намудам, ва дар шиддати хашми Худ онҳоро лагадкӯб сохтам, ва хуни онҳо бар либоси Ман пошида шуд, ва Ман тамоми ҷомаи Худро олуда кардам;
Зеро ки рӯзи интиқом дар дили Ман аст, ва соли раҳо кардани Ман фаро расидааст.
Ва Ман нигаристам, ва мададгоре набуд, ва тааҷҷуб намудам, ки ёваре набуд, ва бозуи Ман Маро мададгор шуд, ва хашми Ман Маро ёварӣ намуд.
Ва Ман қавмонро дар ғазаби Худ поймол намудам, ва онҳоро аз шиддати хашми Худ маст кардам, ва хуни онҳоро бар замин рехтам».
Эҳсонҳои Парвардигор ва ҷалоли Парвардигорро зикр хоҳам кард, барои ҳар он чи Парвардигор ба мо ато намудааст, ва барои лутфи зиёде ба хонадони Исроил, ки Ӯ аз рӯи марҳамати Худ ва аз рӯи фаровонии эҳсонҳои Худ ба онҳо ато намудааст.
Ва Ӯ гуфтааст: «Ба яқин, онҳо қавми Ман ҳастанд, писароне ки хиёнат намекунанд». Ва Ӯ Наҷотдиҳандаи онҳо буд.
Дар ҳар тангии онҳо Ӯ дилсӯзӣ мекард, ва фариштае ки дар ҳузури Ӯ буд, онҳоро наҷот медод; аз рӯи муҳаббати Худ ва шафқати Худ Ӯ онҳоро раҳо мекард, ва дар тамоми айёми қадим онҳоро мебардошт ва баланд мекард.
Валекин онҳо беитоатӣ намуда, Рӯҳулқудси Ӯро маҳзун мекарданд, ва Ӯ душмани онҳо гашта, ба муқобили онҳо меҷангид.
Ва қавми Ӯ айёми қадими Мусоро ба ёд оварданд: куҷост Он ки онҳоро бо чӯпони рамаи Худ аз баҳр баровард? Куҷост Он ки Рӯҳулқудси Худро андаруни онҳо ниҳод?
Он ки бозуи пуршукӯҳи Худро ба ямини Мусо равона намуда, обҳоро пеши онҳо пора кард, то ки барои Худ номи ҷовидонӣ пайдо кунад?
Он ки онҳоро дар вартаҳо мисли аспе дар биёбон ҳидоят намуд, ва онҳо пешпо нахӯрданд?
Мисли чорпое ки ба водӣ фурӯд меояд, Рӯҳи Парвардигор онҳоро сӯи фароғат бурд. Ҳамин тавр Ту қавми Худро ҳидоят намудӣ, то ки барои Худ номи пуршукӯҳе пайдо кунӣ.
Аз осмон назар андоз ва аз маскани пок ва пурҷалоли Худ бубин! Рашки Ту ва тавоноии Ту куҷост? Дилсӯзии Ту ва марҳаматҳои Ту нисбат ба ман боздошта шудааст.
Ту, охир, Падари мо ҳастӣ, агарчи Иброҳим моро намедонад, ва Исроил моро намешиносад; Ту, эй Парвардигор, Падари мо, Раҳокунандаи мо ҳастӣ, ва номи Ту аз азал чунин аст.
Чаро, эй Парвардигор, моро гузоштаӣ, ки гумроҳ шуда, аз роҳҳои Ту бароем? Ва дилҳои моро сахт кардаӣ, то ки аз Ту натарсем? Ба хотири бандагони Худ, ба хотири сибтҳои мероси Худ сӯи мо руҷӯъ намо!
Қавми поки Ту муддати каме онро тасарруф намуданд; душманони мо қудси Туро поймол карданд.
Мо мисли касоне шудаем, ки Ту гӯё ҳаргиз бар онҳо ҳукмронӣ накарда бошӣ, ва онҳо ба номи Ту номида нашуда бошанд.

Толкования стиха Скопировать ссылку Скопировать текст Добавить в избранное
Библ. энциклопедия Библейский словарь Словарь библ. образов Практическая симфония
Цитата из Библии каждое утро
TG: t.me/azbible
Viber: vb.me/azbible