Скрыть
7:4
7:5
7:6
7:10
7:13
7:15
7:19
7:21
7:22
7:24
7:25
Церковнославянский (рус)
И бы́сть во дни́ Аха́за сы́на Иоаѳа́мля, сы́на Озі́и, царя́ Иу́дина, взы́де раси́нъ ца́рь Ара́мль, и факе́й сы́нъ ромелі́евъ, ца́рь Изра́илевъ, на Иерусали́мъ, во­ева́ти на него́, и не воз­мого́ша разори́ти его́.
И воз­вѣсти́ся въ дому́ дави́довѣ, глаго́ля: совѣща́ся Ара́мъ со Ефре́момъ, и ужасе́ся душа́ его́ и душа́ люді́й его́, я́коже въ дубра́вѣ дре́во вѣ́тромъ восколе́блет­ся.
И рече́ Госпо́дь ко Иса́iи: изы́ди во срѣ́тенiе Аха́зу ты́ и оста́выйся Иасу́въ сы́нъ тво́й, къ купѣ́ли го́рняго пути́ села́ бѣли́лнича,
и рече́ши ему́: блюди́, е́же молча́ти, и не бо́йся, ниже́ душа́ твоя́ да изнемо́жетъ от­ двою́ дре́ву главе́нь дымя́щихся си́хъ: егда́ бо гнѣ́въ я́рости мо­ея́ бу́детъ, па́ки исцѣлю́.
Сы́нъ же Ара́мль и сы́нъ ромелі́евъ я́ко совѣща́ста совѣ́тъ лука́вый на тя́, глаго́люще:
взы́демъ во Иуде́ю, и собесѣ́довав­ше съ ни́ми от­врати́мъ я́ къ на́мъ и воцари́мъ въ не́й сы́на тавеи́лева:
сiя́ же глаго́летъ Госпо́дь Савао́ѳъ: не пребу́детъ совѣ́тъ се́й, ниже́ сбу́дет­ся,
но глава́ Ара́му Дама́скъ, и глава́ Дама́ску раси́нъ: но еще́ шестьдеся́тъ и пя́ть лѣ́тъ, оскудѣ́етъ ца́р­ст­во Ефре́мово от­ люді́й,
глава́ же Ефре́мови соморо́нъ, и глава́ соморо́ну сы́нъ ромелі́евъ: и а́ще не увѣ́рите, ниже́ и́мате разумѣ́ти.
И при­­ложи́ Госпо́дь глаго́лати ко Аха́зу, рекі́й:
проси́ себѣ́ зна́менiя от­ Го́спода Бо́га тво­его́ во глубину́, или́ въ высоту́.
И рече́ Аха́зъ: не и́мамъ проси́ти, ниже́ искушу́ Го́спода.
И рече́ [Иса́iа]: слы́шите у́бо, до́ме дави́довъ: еда́ ма́ло ва́мъ е́сть тру́дъ дая́ти человѣ́комъ, и ка́ко даете́ Го́сподеви тру́дъ?
Сего́ ра́ди да́стъ Госпо́дь са́мъ ва́мъ зна́менiе: се́, Дѣ́ва во чре́вѣ зачне́тъ и роди́тъ Сы́на, и нарече́ши и́мя ему́ Емману́илъ:
ма́сло и ме́дъ снѣ́сть, пре́жде не́же разумѣ́ти ему́ изво́лити зла́я, или́ избра́ти благо́­е:
зане́ пре́жде не́же разумѣ́ти отроча́ти благо́е или́ зло́е, от­ри́нетъ лука́вое, е́же избра́ти благо́е, и оста́вит­ся земля́, ея́же ты́ бо­и́шися, от­ лица́ дву́хъ царе́й.
Но наведе́тъ Госпо́дь на тя́ и на лю́ди твоя́ и на до́мъ отца́ тво­его́ дни́, и́же еще́ не при­­шли́, от­ дне́ въ о́ньже отъ­я́ Ефре́ма от­ Иу́ды, царя́ Ассирі́йска.
И бу́детъ въ то́й де́нь, позви́ждетъ Госпо́дь му́хамъ, я́же владѣ́ютъ ча́стiю рѣки́ Еги́петскiя, и пчелѣ́, я́же е́сть во странѣ́ Ассирі́йстѣй:
и прiи́дутъ вси́ и почі́ютъ въ де́брехъ страны́ и въ пеще́рахъ ка́мен­ныхъ, и во верте́пѣхъ и во вся́цѣй разсѣ́линѣ и во вся́цѣмъ дре́вѣ.
Въ де́нь о́ный обрі́етъ Госпо́дь бри́твою ная́тою объ ону́ страну́ рѣки́ царя́ Ассирі́йска, главу́ и власы́ но́гъ, и браду́ отъ­и́метъ.
И бу́детъ въ то́й де́нь, корми́ти бу́детъ человѣ́къ ю́ницу от­ воло́въ и двѣ́ о́вцѣ:
и бу́детъ от­ мно́же­ст­ва творе́нiя мле́чнаго, ма́сло и ме́дъ снѣ́сть вся́къ оста́выйся на земли́.
И бу́детъ въ то́й де́нь, вся́ко мѣ́сто, идѣ́же а́ще бу́детъ ты́сяща ло́зъ виногра́да, по ты́сящи Си́кль, въ ляди́ну бу́детъ и въ те́рнiе:
со стрѣло́ю и лу́комъ вни́дутъ та́мо, я́ко ляди́ною и те́рнiемъ бу́детъ вся́ земля́:
и вся́ка гора́ оре́мая воз­оре́т­ся, не на́йдетъ та́мо стра́хъ: бу́детъ от­ ляди́ны и от­ те́рнiя па́­ст­ву овца́мъ и въ попра́нiе волу́.
Французский (LSG)
Il arriva, du temps d'Achaz, fils de Jotham, fils d'Ozias, roi de Juda, que Retsin, roi de Syrie, monta avec Pékach, fils de Remalia, roi d'Israël, contre Jérusalem, pour l'assiéger; mais il ne put l'assiéger.
On vint dire à la maison de David: Les Syriens sont campés en Éphraïm. Et le coeur d'Achaz et le coeur de son peuple furent agités, comme les arbres de la forêt sont agités par le vent.
Alors l'Éternel dit à Ésaïe: Va à la rencontre d'Achaz, toi et Schear Jaschub, ton fils, vers l'extrémité de l'aqueduc de l'étang supérieur, sur la route du champ du foulon.
Et dis-lui: Sois tranquille, ne crains rien, Et que ton coeur ne s'alarme pas, Devant ces deux bouts de tisons fumants, Devant la colère de Retsin et de la Syrie, et du fils de Remalia,
De ce que la Syrie médite du mal contre toi, De ce qu'Éphraïm et le fils de Remalia disent:
Montons contre Juda, assiégeons la ville, Et battons-la en brèche, Et proclamons-y pour roi le fils de Tabeel.
Ainsi parle le Seigneur, l'Éternel: Cela n'arrivera pas, cela n'aura pas lieu.
Car Damas est la tête de la Syrie, Et Retsin est la tête de Damas. (Encore soixante-cinq ans, Éphraïm ne sera plus un peuple.)
La Samarie est la tête d'Éphraïm, Et le fils de Remalia est la tête de la Samarie. Si vous ne croyez pas, Vous ne subsisterez pas.
L'Éternel parla de nouveau à Achaz, et lui dit:
Demande en ta faveur un signe à l'Éternel, ton Dieu; demande-le, soit dans les lieux bas, soit dans les lieux élevés.
Achaz répondit: Je ne demanderai rien, je ne tenterai pas l'Éternel.
Ésaïe dit alors: Écoutez donc, maison de David! Est-ce trop peu pour vous de lasser la patience des hommes, Que vous lassiez encore celle de mon Dieu?
C'est pourquoi le Seigneur lui-même vous donnera un signe, Voici, la jeune fille deviendra enceinte, elle enfantera un fils, Et elle lui donnera le nom d'Emmanuel.
Il mangera de la crème et du miel, Jusqu'à ce qu'il sache rejeter le mal et choisir le bien.
Mais avant que l'enfant sache rejeter le mal et choisir le bien, Le pays dont tu crains les deux rois sera abandonné.
L'Éternel fera venir sur toi, Sur ton peuple et sur la maison de ton père, Des jours tels qu'il n'y en a point eu Depuis le jour où Éphraïm s'est séparé de Juda (Le roi d'Assyrie.)
En ce jour-là, l'Éternel sifflera les mouches Qui sont à l'extrémité des canaux de l'Égypte, Et les abeilles qui sont au pays d'Assyrie;
Elles viendront, et se poseront toutes dans les vallons désolés, Et dans les fentes des rochers, Sur tous les buissons, Et sur tous les pâturages.
En ce jour-là, le Seigneur rasera, avec un rasoir pris à louage Au delà du fleuve, Avec le roi d'Assyrie, La tête et le poil des pieds; Il enlèvera aussi la barbe.
En ce jour-là, Chacun entretiendra une jeune vache et deux brebis;
Et il y aura une telle abondance de lait Qu'on mangera de la crème, Car c'est de crème et de miel que se nourriront Tous ceux qui seront restés dans le pays.
En ce jour-là, Tout lieu qui contiendra mille ceps de vigne, Valant mille sicles d'argent, Sera livré aux ronces et aux épines:
On y entrera avec les flèches et avec l'arc, Car tout le pays ne sera que ronces et épines.
Et toutes les montagnes que l'on cultivait avec la bêche Ne seront plus fréquentées, par crainte des ronces et des épines: On y lâchera le boeuf, et la brebis en foulera le sol.
Латинский (Nova Vulgata)
Et factum est in diebus Achaz filii Ioatham filii Oziae regis Iu dae, ascendit Rasin rex Syriae et Phacee filius Romeliae rex Israel in Ierusalem ad proeliandum contra eam; et non potuerunt debellare eam.
Et nuntiaverunt domui David dicentes: «Requievit Syria super Ephraim». Et commotum est cor eius et cor populi eius, sicut moventur ligna silvarum a facie venti.
Et dixit Dominus ad Isaiam: «Egredere in occursum Achaz, tu et Seariasub (id est Reliquiae revertentur) filius tuus, ad extremum aquaeductus piscinae superioris in viam agri fullonis;
et dices ad eum: Vide, ut sileas; noli timere, et cor tuum ne formidet a duabus caudis titionum fumigantium istorum, ob ardorem irae Rasin et Syriae et filii Romeliae,
eo quod consilium malum inierit contra te Syria, Ephraim et filius Romeliae dicentes:
"Ascendamus ad Iudam et terrorem iniciamus ei et avellamus eum ad nos et ponamus regem in medio eius filium Tabeel"».
Haec dicit Dominus Deus: «Non stabit et non erit!
Caput enim Syriae Damascus, et caput Damasci Rasin; et adhuc sexaginta et quinque anni et desinet Ephraim esse populus;
et caput Ephraim Samaria, et caput Samariae filius Romeliae. Si non credideritis, non permanebitis».
Et adiecit Dominus loqui ad Achaz dicens:
«Pete tibi signum a Domino Deo tuo in profundum inferni sive in excelsum supra».
Et dixit Achaz: «Non petam et non tentabo Dominum».
Et dixit: «Audite ergo, domus David; numquid parum vobis est molestos esse hominibus, quia molesti estis et Deo meo?
Propter hoc dabit Dominus ipse vobis signum. Ecce, virgo concipiet et pariet filium et vocabit nomen eius Emmanuel;
butyrum et mel comedet, ut ipse sciat reprobare malum et eligere bonum.
Quia antequam sciat puer reprobare malum et eligere bonum, desolabitur terra, cuius tu formidas duos reges;
adducet Dominus super te et super populum tuum et super domum patris tui dies, qui non venerunt a diebus separationis Ephraim a Iuda, regem Assyriorum».
Et erit in die illa: sibilabit Dominus muscae, quae est in extremo fluminum Aegypti, et api, quae est in terra Assur;
et venient et requiescent omnes in vallibus praeruptis et in cavernis petrarum et in omnibus frutetis et in omnibus pascuis.
In die illa radet Dominus in novacula conducta e regione trans flumen C in rege Assyriorum C caput et pilos pedum et barbam quoque abradet.
Et erit in die illa: nutriet homo vitulam et duas oves
et prae ubertate lactis comedet butyrum; butyrum enim et mel manducabit omnis, qui relictus fuerit in medio terrae.
Et erit in die illa: omnis locus, ubi fuerint mille vites mille argenteis, spinae et vepres erunt.
Cum sagittis et arcu ingredientur illuc, vepres enim et spinae erit universa terra.
Et in omnes montes, qui in sarculo sarriebantur, nemo veniet prae terrore spinarum et veprium, et erit in pascua bovis et in conculcationem pecoris.
ВА дар айёми Оҳоз ибни Ютом ибни Узиё подшоҳи Яҳудо воқеъ шуд, ки Расин подшоҳи Арам ва Фақаҳ ибни Рамалёҳу подшоҳи Исроил бар зидди Ерусалим баромаданд, то ки бо он ҷанг кунанд, валекин натавонистанд онро забт намоянд.
Ва ба хонадони Довуд хабар дода, гуфта шуд: «Арамиён дар хоки Эфроим ӯрду задаанд». Ва дили вай ва дили қавмаш ларзид, чунон ки дарахтони ҷангал аз бод меларзанд.
Ва Парвардигор ба Ишаъё гуфт: «Ту бо писарат Шеорёшуб ба охири ҷӯйи ҳавзи боло, ба роҳи саҳрои гозурон ба истиқболи Оҳоз баро,
Ва ба ӯ бигӯй: худдорӣ намо ва ором бош; натарс, ва дили ту аз ин ду кундаи нимсӯзи пурдуд, яъне аз шиддати ғазаби Расин ва Арам ва писари Рамалёҳу хавотир нашавад.
Азбаски Арам, Эфроим ва писари Рамалёҳу дар ҳаққи ту қасди бад карда, мегӯянд:
́Бар зидди Яҳудо бароем, ва онро муҳосира карда, ба ҳарос андозем, ва рахна кушода, барои худ забт намоем, ва писари Тобъалро дар вай подшоҳ таъин кунем́, –
Бинобар ин Парвардигор Худо чунин мегӯяд: ин ба амал нахоҳад омад ва иҷро нахоҳад шуд!
Зеро ки сари Арам Димишқ аст, ва сари Димишқ – Расин; ва баъд аз шасту панҷ сол Эфроим шикаст хӯрда, дигар қавм нахоҳад шуд.
Ва сари Эфроим Сомария аст, ва сари Сомария – писари Рамалёҳу. Агар имонатон устувор набошад, шумо устувор нахоҳед монд».
Ва Парвардигор суханашро ба Оҳоз давом дода, гуфт:
«Барои худ аз Парвардигор Худои худ аломате талаб намо: онро ё аз умқи фарш талаб намо, ё аз афрози арш».
Ва Оҳоз гуфт: «Талаб нахоҳам кард, ва Парвардигорро имтиҳон нахоҳам намуд».
Ва Ишаъё гуфт: бишнавед, эй хонадони Довуд! Оё одамонро безор карданатон барои шумо кам аст, ки боз Худои маро безор мекунед?
Бинобар ин Парвардигор Худаш ба шумо аломате хоҳад дод: инак, бокирае ҳомила хоҳад шуд ва Писаре хоҳад зоид, ва Ӯро Имонуил хоҳад номид.
Ӯ қаймоқ ва асал хоҳад хӯрд, то даме ки рад кардани чизи бад ва ихтиёр кардани чизи хубро ёд гирад.
Зеро, пеш аз он ки он кӯдак рад кардани чизи бад ва ихтиёр кардани чизи хубро ёд гирад, замине ки аз ду подшоҳи он ту метарсӣ, тарк карда хоҳад шуд.
Парвардигор бар ту, ва бар қавми ту, ва бар хонадони падари ту рӯзҳое хоҳад овард, ки аз замоне ки Эфроим аз Яҳудо ҷудо шуд, наомада буд, яъне подшоҳи Ашшурро хоҳад овард.
Ва дар он рӯз воқеъ хоҳад шуд, ки Парвардигор ба магасе ки дар резишгоҳи наҳрҳои Миср аст, ва ба занбӯре ки дар замини Ашшур аст, хитоб хоҳад кард,
Ва ҳамаашон омада, дар водиҳои вайрона, ва дар шикофҳои сахраҳо, ва бар ҳамаи хорбӯттаҳо, ва бар ҳамаи чарогоҳҳо ҷойгир хоҳанд шуд.
Дар он рӯз Парвардигор бо устурае ки аз он тарафи наҳр киро карда шуда бошад, яъне ба воситаи подшоҳи Ашшур, мӯйсар ва мӯи пойҳоро хоҳад тарошид; ва ҳатто ришро он устура нест хоҳад кард.
Ва дар он рӯз воқеъ хоҳад шуд, ки ҳар кас як ғуноҷин ва ду меш нигоҳ хоҳад дошт,
Ва аз бисёрии шире ки медӯшад, қаймоқ хоҳад хӯрд, зеро ҳар кӣ дар ин замин боқӣ монда бошад, хӯрокаш қаймоқ ва асал хоҳад буд.
Ва дар он рӯз воқеъ хоҳад шуд, ки ҳар ҷое ки дар он ҳазор ток ба баҳои ҳазор сиқли нуқра мавҷуд буд, ҷои явшон ва хори шутур хоҳад гардид.
Бо тирҳо ва камонҳо мардум ба он ҷо хоҳанд омад, зеро ки тамоми замин аз явшон ва хори шутур пур хоҳад шуд.
Ва ба ҳар кӯҳе ки бо каланд кор карда мешуд, ту аз тарси явшон ва хори шутур нахоҳӣ омад: ба он ҷо барзаговонро хоҳанд фиристод, ва гӯсфандон онро поймол хоҳанд кард.

Толкования стиха Скопировать ссылку Скопировать текст Добавить в избранное
Библ. энциклопедия Библейский словарь Словарь библ. образов Практическая симфония
Цитата из Библии каждое утро
TG: t.me/azbible
Viber: vb.me/azbible