Скрыть
52:2
52:5
52:7
52:14
52:15
52:22
52:23
52:25
52:26
52:28
52:29
52:32
52:33
52:34
Церковнославянский (рус)
Су́щу два́десяти и еди́ному лѣту́ седекі́и, внегда́ нача́ ца́р­ст­вовати, и ца́р­ст­вова во Иерусали́мѣ едино­на́­де­сять лѣ́тъ: и и́мя ма́тери его́ Амита́ль, дщи́ иеремі́ина, о ловны́.
И сотвори́ лука́вое предъ очи́ма Госпо́днима по всему́, ели́ко творя́ше Иоаки́мъ:
я́ко я́рость Госпо́дня бы́сть на Иерусали́мъ и на Иу́ду, до́ндеже от­ве́рже и́хъ от­ лица́ сво­его́: и от­ступи́ седекі́а от­ царя́ Вавило́нска.
И бы́сть въ девя́тое лѣ́то ца́р­ст­ва его́, въ деся́тый ме́сяцъ, въ деся́тый де́нь ме́сяца, прiи́де Навуходоно́соръ ца́рь Вавило́нскiй и вся́ си́ла его́ на Иерусали́мъ, и облего́ша его́ и сотвори́ша о́крестъ его́ остро́гъ от­ четверо­уго́лныхъ ка́менiй.
И бы́сть во облеже́нiи гра́дъ да́же до перваго­на́­де­ся­те лѣ́та ца́р­ст­ва седекі́ина.
Ме́сяца же четве́ртаго въ девя́тый де́нь, утверди́ся гла́дъ во гра́дѣ, и не бя́ше хлѣ́ба лю́демъ земли́.
И просѣко́ша гра́дъ, и вси́ му́жiе во́инстiи изыдо́ша но́щiю путе́мъ вра́тъ, и́же е́сть между́ двѣма́ стѣна́ма, и́же бя́ше пря́мо вертогра́ду царе́ву, халде́е же добыва́ху гра́дъ о́крестъ лежа́ще, и от­идо́ша путе́мъ въ пусты́ню.
И погна́ си́ла Халде́йска вслѣ́дъ царя́ и пости́же его́ объ ону́ страну́ иерихо́на, и вси́ о́троцы его́ разсы́пашася от­ него́.
И я́ша царя́ и при­­ведо́ша и́ ко царю́ Вавило́нскому въ Девла́ѳъ, и́же е́сть въ земли́ Ема́ѳъ, и глаго́ла ему́ съ судо́мъ.
И изсѣче́ ца́рь Вавило́нскiй сы́ны седекі́ины предъ очи́ма его́, и вся́ кня́зи Иу́дины изсѣче́ въ Девла́ѳѣ.
О́чи же седекі́и изъя́тъ, и связа́ его́ око́вами, и при­­веде́ его́ ца́рь Вавило́нскiй въ Вавило́нъ и вдаде́ его́ въ до́мъ жерно́вный до дне́, въ о́ньже у́мре.
Въ деся́тый же де́нь пя́таго ме́сяца [лѣ́то сiе́ девято­е­на́­де­сять Навуходоно́сору царю́ Вавило́нску] прiи́де навузарда́нъ архимаги́ръ, стоя́щь предъ лице́мъ царя́ Вавило́нска, во Иерусали́мъ,
и сожже́ хра́мъ Госпо́день и до́мъ царе́въ, и вся́ до́мы гра́дскiя и вся́къ до́мъ вели́къ сожже́ огне́мъ,
и вся́ку стѣ́ну Иерусали́млю о́крестъ разори́ си́ла Халде́йска, я́же бя́ше сiя́ архимаги́ромъ.
И от­ убо́гихъ люді́й, и оста́нокъ люді́й, и оста́в­шихся во гра́дѣ и избѣ́гшихъ, и́же убѣжа́ша ко царю́ Вавило́нску, и про́чiй наро́дъ пресели́ навузарда́нъ во­ево́да:
про́чiихъ же оста́ви люді́й убо́гихъ въ дѣ́латели виногра́да и земледѣ́лцевъ.
Столпы́ же мѣ́дяныя, и́же во хра́мѣ Госпо́дни, и подста́вы, и мо́ре мѣ́дяное, е́же во хра́мѣ Госпо́дни, сокруши́ша халде́е, и взя́ша мѣ́дь и́хъ, и от­несо́ша въ Вавило́нъ:
и вѣне́цъ и ча́шы, и ви́лицы и вся́ сосу́ды мѣ́дяныя, въ ни́хже служа́ху,
и ѳимiа́мники и ча́шы, и умыва́лницы и свѣ́щники, и кади́лницы и ча́шицы, я́же бя́ху злата́я и я́же бя́ху сре́бряная, взя́ архимаги́ръ.
И столпа́ два́ и мо́ре еди́но, и телце́въ два­на́­де­сять мѣ́дяныхъ подъ мо́ремъ, я́же сотвори́ ца́рь Соломо́нъ во хра́мѣ Госпо́дни, не бѣ́ вѣ́са мѣ́ди сосу́дъ тѣ́хъ.
Сто́лпъ же кі́йждо осми­на́­де­ся­ти лакте́й бѣ́ въ высоту́, ве́рвь же два­на́­де­ся­ти лакте́й о́крестъ его́ обдержа́­ше, и толстота́ его́ четы́рехъ пе́рстъ о́крестъ,
и глава́ на ни́хъ мѣ́дяна, пя́ть лако́тъ высота́ главы́ еди́ныя, и мре́жа, и ши́пки на вѣнцѣ́ о́крестъ, все́ бя́ше мѣ́дяно: та́кожде бы́сть и вторы́й сто́лпъ.
И бя́ше ши́пковъ де́вятьдесятъ и ше́сть еди́на страна́, и бя́ше всѣ́хъ ши́пковъ надъ мре́жею о́крестъ сто́.
И взя́ архимаги́ръ саре́а жерца́ старѣ́йшаго и жерца́ софо́нiю втора́го и трiе́хъ стрегу́щихъ пу́ть.
И от­ гра́да взя́ ка́женика еди́наго, и́же бѣ́ при­­ста́вникъ люді́й во́инскихъ, и се́дмь муже́й наро́читыхъ, и́же предъ лице́мъ царе́вымъ обрѣто́шася во гра́дѣ, и книго́чiя си́лъ уча́щаго люді́й земли́, и шестьдеся́тъ муже́й от­ люді́й земли́, и́же обрѣто́шася средѣ́ гра́да:
и взя́ и́хъ навузарда́нъ архимаги́ръ и при­­веде́ я́ ко царю́ Вавило́нску въ Девла́ѳъ.
И изби́ я́ ца́рь Вавило́нскiй въ Девла́ѳѣ въ земли́ Ема́ѳъ: и преселе́нъ бы́сть Иу́да от­ земли́ сво­ея́.
Сі́и су́ть лю́дiе, и́хже пресели́ Навуходоно́соръ въ седмо́е лѣ́то, Иуде́евъ три́ ты́сящы и два́десять и три́:
во осмо­е­на́­де­сять лѣ́то Навуходоно́соръ изъ Иерусали́ма ду́шъ о́смь со́тъ три́десять и двѣ́ пресели́.
Въ два́десять тре́тiе лѣ́то Навуходоно́сора пресели́ навузарда́нъ архимаги́ръ Иуде́евъ ду́шъ се́дмь со́тъ и четы́редесять пя́ть, всѣ́хъ же ду́шъ четы́ре ты́сящы и ше́сть со́тъ.
И бы́сть въ три́десять седмо́е лѣ́то преселе́нiя Иоаки́ма царя́ Иу́дина, въ два́десять пя́тый де́нь ме́сяца втораго­на́­де­сять, воз­несе́ евилмерода́хъ ца́рь Вавило́нскiй въ пе́рвое лѣ́то ца́р­ст­ва сво­его́ главу́ Иоаки́ма царя́ Иу́дина, и изведе́ его́ изъ хра́ма, въ не́мже стрежа́­шеся, и глаго́ла ему́ блага́я:
и даде́ престо́лъ его́ вы́ше царе́й, и́же съ ни́мъ, въ Вавило́нѣ,
и измѣни́ ри́зы его́ темни́чныя, и ядя́ше хлѣ́бъ всегда́ предъ лице́мъ его́ во вся́ дни́ живота́ сво­его́:
и уро́къ ему́ дая́шеся всегда́ от­ царя́ Вавило́нска, да́же до дне́, въ о́ньже у́мре, во вся́ дни́ живота́ его́.

Коне́цъ кни́зѣ проро́ка иеремі́и: и́мать въ себѣ́ гла́въ 52.
Французский (LSG)
Sédécias avait vingt et un ans lorsqu'il devint roi, et il régna onze ans à Jérusalem. Sa mère s'appelait Hamuthal, fille de Jérémie, de Libna.
Il fit ce qui est mal aux yeux de l'Éternel, entièrement comme avait fait Jojakim.
Et cela arriva à cause de la colère de l'Éternel contre Jérusalem et contre Juda, qu'il voulait rejeter de devant sa face. Et Sédécias se révolta contre le roi de Babylone.
La neuvième année du règne de Sédécias, le dixième jour du dixième mois, Nebucadnetsar, roi de Babylone, vint avec toute son armée contre Jérusalem; ils campèrent devant elle, et élevèrent des retranchements tout autour.
La ville fut assiégée jusqu'à la onzième année du roi Sédécias.
Le neuvième jour du quatrième mois, la famine était forte dans la ville, et il n'y avait pas de pain pour le peuple du pays.
Alors la brèche fut faite à la ville; et tous les gens de guerre s'enfuirent, et sortirent de la ville pendant la nuit par le chemin de la porte entre les deux murs près du jardin du roi, tandis que les Chaldéens environnaient la ville. Les fuyards prirent le chemin de la plaine.
Mais l'armée des Chaldéens poursuivit le roi, et ils atteignirent Sédécias dans les plaines de Jéricho; et toute son armée se dispersa loin de lui.
Ils saisirent le roi, et le firent monter vers le roi de Babylone à Ribla, dans le pays de Hamath; et il prononça contre lui une sentence.
Le roi de Babylone fit égorger les fils de Sédécias en sa présence; il fit aussi égorger tous les chefs de Juda à Ribla.
Puis il fit crever les yeux à Sédécias, et le fit lier avec des chaînes d'airain; le roi de Babylone l'emmena à Babylone, et il le tint en prison jusqu'au jour de sa mort.
Le dixième jour du cinquième mois, -c'était la dix-neuvième année du règne de Nebucadnetsar, roi de Babylone, -Nebuzaradan, chef des gardes, au service du roi de Babylone, vint à Jérusalem.
Il brûla la maison de l'Éternel, la maison du roi, et toutes les maisons de Jérusalem; il livra au feu toutes les maisons de quelque importance.
Toute l'armée des Chaldéens, qui était avec le chef des gardes, démolit toutes les murailles formant l'enceinte de Jérusalem.
Nebuzaradan, chef des gardes, emmena captifs une partie des plus pauvres du peuple, ceux du peuple qui étaient demeurés dans la ville, ceux qui s'étaient rendus au roi de Babylone, et le reste de la multitude.
Cependant Nebuzaradan, chef des gardes, laissa comme vignerons et comme laboureurs quelques-uns des plus pauvres du pays.
Les Chaldéens brisèrent les colonnes d'airain qui étaient dans la maison de l'Éternel, les bases, la mer d'airain qui était dans la maison de l'Éternel, et ils en emportèrent tout l'airain à Babylone.
Ils prirent les cendriers, les pelles, les couteaux, les coupes, les tasses, et tous les ustensiles d'airain avec lesquels on faisait le service.
Le chef des gardes prit encore les bassins, les brasiers, les coupes, les cendriers, les chandeliers, les tasses et les calices, ce qui était d'or et ce qui était d'argent.
Les deux colonnes, la mer, et les douze boeufs d'airain qui servaient de base, et que le roi Salomon avait faits pour la maison de l'Éternel, tous ces ustensiles d'airain avaient un poids inconnu.
La hauteur de l'une des colonnes était de dix-huit coudées, et un cordon de douze coudées l'entourait; elle était creuse, et son épaisseur avait quatre doigts;
il y avait au-dessus un chapiteau d'airain, et la hauteur d'un chapiteau était de cinq coudées; autour du chapiteau il y avait un treillis et des grenades, le tout d'airain; il en était de même pour la seconde colonne avec des grenades.
Il y avait quatre-vingt-seize grenades de chaque côté, et toutes les grenades autour du treillis étaient au nombre de cent.
Le chef des gardes prit Seraja, le souverain sacrificateur, Sophonie, le second sacrificateur, et les trois gardiens du seuil.
Et dans la ville il prit un eunuque qui avait sous son commandement les gens de guerre, sept hommes qui faisaient partie des conseillers du roi et qui furent trouvés dans la ville, le secrétaire du chef de l'armée qui était chargé d'enrôler le peuple du pays, et soixante hommes du peuple du pays qui se trouvèrent dans la ville.
Nebuzaradan, chef des gardes, les prit, et les conduisit vers le roi de Babylone à Ribla.
Le roi de Babylone les frappa et les fit mourir à Ribla, dans le pays de Hamath. Ainsi Juda fut emmené captif loin de son pays.
Voici le peuple que Nebucadnetsar emmena en captivité: la septième année, trois mille vingt-trois Juifs;
la dix-huitième année de Nebucadnetsar, il emmena de Jérusalem huit cent trente-deux personnes;
la vingt-troisième année de Nebucadnetsar, Nebuzaradan, chef des gardes, emmena sept cent quarante-cinq Juifs; en tout quatre mille six cents personnes.
La trente-septième année de la captivité de Jojakin, roi de Juda, le vingt-cinquième jour du douzième mois, Évil Merodac, roi de Babylone, dans la première année de son règne, releva la tête de Jojakin, roi de Juda, et le fit sortir de prison.
Il lui parla avec bonté, et il mit son trône au-dessus du trône des rois qui étaient avec lui à Babylone.
Il lui fit changer ses vêtements de prison, et Jojakin mangea toujours à sa table tout le temps de sa vie.
Le roi de Babylone pourvut constamment à son entretien journalier jusqu'au jour de sa mort, tout le temps de sa vie.
Латинский (Nova Vulgata)
Filius viginti et unius anni erat Sedecias, cum regnare coepisset, et undecim annis regnavit in Ierusalem; et nomen matris eius Amital filia Ieremiae de Lobna.
Et fecit malum in oculis Domini iuxta omnia, quae fecerat Ioachim,
quoniam furor Domini erat in Ierusalem et in Iuda, usquequo proiceret eos a facie sua. Et recessit Sedecias a rege Babylonis.
Factum est autem in anno nono regni eius, in mense decimo decima mensis, venit Nabuchodonosor rex Babylonis, ipse et omnis exercitus eius, adversus Ierusalem; et obsederunt eam et aedificaverunt contra eam munitiones in circuitu.
Et fuit civitas obsessa usque ad undecimum annum regis Sedeciae.
Mense autem quarto, nona mensis, obtinuit fames in civitate, et non erant alimenta populo terrae.
Et dirupta est civitas, et omnes viri bellatores fugerunt exieruntque de civitate nocte per viam portae, quae est inter duos muros et ducit ad hortum regis, Chaldaeis obsidentibus urbem in gyro, et abierunt per viam, quae ducit in Arabam.
Persecutus est autem Chaldaeorum exercitus regem, et apprehenderunt Sedeciam in campestribus Iericho, et omnis comitatus eius diffugit ab eo.
Cumque comprehendissent regem, adduxerunt eum ad regem Babylonis in Rebla, quae est in terra Emath; et locutus est ad eum iudicia.
Et iugulavit rex Babylonis filios Sedeciae in oculis eius, sed et omnes principes Iudae occidit in Rebla;
et oculos Sedeciae eruit et vinxit eum compedibus et adduxit eum rex Babylonis in Babylonem et posuit eum in domo carceris usque ad diem mortis eius.
In mense autem quinto, decima mensis, ipse est annus nonus decimus Nabuchodonosor regis Babylonis, venit Nabuzardan princeps satellitum, qui stabat coram rege Babylonis, in Ierusalem.
Et incendit domum Domini et domum regis; et omnes domos Ierusalem et omnem domum magnam igni combussit;
et totum murum Ierusalem per circuitum destruxit cunctus exercitus Chaldaeorum, qui erat cum magistro satellitum.
De pauperibus autem populi et de reliquo vulgo, quod remanserat in civitate, et de perfugis, qui transfugerant ad regem Babylonis, et superfluos artificum transtulit Nabuzardan princeps satellitum.
De pauperibus vero terrae reliquit Nabuzardan princeps satellitum in vinitores et in agricolas.
Columnas quoque aereas, quae erant in domo Domini, et bases et mare aereum, quod erat in domo Domini, confregerunt Chaldaei et tulerunt omne aes eorum in Babylonem.
Et lebetes et vatilla et cultros et phialas et mortariola et omnia vasa aerea, quae in ministerio fuerant, tulerunt;
et pelves et thymiamateria et phialas et lebetes et candelabra et mortaria et cyathos, quotquot aurea aurea, et quotquot argentea argentea, tulit magister satellitum;
columnas duas et mare unum et vitulos duodecim aereos, qui erant subtus basi, quam fecerat rex Salomon domui Domini. Non erat pondus aeris omnium horum vasorum.
De columnis autem, decem et octo cubiti altitudinis erant in columna una, et funiculus duodecim cubitorum circuibat eam; porro grossitudo eius quattuor digitorum, et intrinsecus cava erat.
Et capitella super utramque aerea: altitudo capitelli unius quinque cubitorum, et retiacula et malogranata super capitellum in circuitu omnia aerea; similiter columnae secundae.
Et malogranata nonaginta sex dependentia; omnia malogranata centum super retiacula in circuitu.
Et tulit magister satellitum Saraiam sacerdotem primum et Sophoniam sacerdotem secundum et tres custodes vestibuli.
Et de civitate tulit eunuchum unum, qui erat praepositus super viros bellatores, et septem viros de his, qui videbant faciem regis, qui inventi sunt in civitate, et scribam principis militum, qui ex populo terrae probabat tirones, et sexaginta viros de populo terrae, qui inventi sunt in medio civitatis.
Tulit autem eos Nabuzardan magister satellitum et duxit eos ad regem Babylonis in Rebla;
et percussit eos rex Babylonis et interfecit eos in Rebla in terra Emath. Et translatus est Iuda de terra sua.
Iste est populus, quem transtulit Nabuchodonosor: in anno septimo, Iudaeos tria millia et viginti tres;
in anno octavo decimo Nabuchodonosor de Ierusalem animas octingentas triginta duas;
in anno vicesimo tertio Nabuchodonosor transtulit Nabuzardan magister satellitum animas Iudaeorum septingentas quadraginta quinque; omnes ergo animae quattuor milia sescentae.
Et factum est in tricesimo septimo anno transmigrationis Ioachin regis Iudae, duodecimo mense vicesima quinta mensis, elevavit Evilmerodach rex Babylonis, ipso anno regni sui, caput Ioachin regis Iudae; et eduxit eum de domo carceris.
Et locutus est cum eo bona et posuit thronum eius super thronos regum, qui erant secum in Babylone.
Et mutavit vestimenta carceris eius, et comedebat panem coram eo semper cunctis diebus vitae suae.
Et cibaria eius, cibaria perpetua dabantur ei a rege Babylonis statuta per singulos dies, usque ad diem mortis suae, cunctis diebus vitae eius.
СИДҚИЁ бисту яксола буд, ки ба подшоҳӣ шурӯъ намуд, ва ёздаҳ сол подшоҳӣ кард; ва номи модари ӯ Ҳамутал бинти Ирмиё аз Либно буд.
Ва ӯ он чи дар назари Парвардигор бад буд, ба амал овард, мисли ҳар он чи Еҳӯёқим ба амал оварда буд.
Зеро ба сабаби ғазаби Парвардигор ин дар Ерусалим ва Яҳудо воқеъ шуд, ба тавре ки Ӯ онҳоро аз ҳузури Худ рад кард; ва Сидқиё ба подшоҳи Бобил осӣ шуд.
Ва дар соли нӯҳуми подшоҳии ӯ, дар моҳи даҳум, дар рӯзи даҳуми моҳ воқеъ шуд, ки Набукаднесар подшоҳи Бобил, худаш ва тамоми лашкараш, назди Ерусалим омад, ва бар зидди он ӯрду заданд, ва девори муҳосира гирдогирди он бино карданд.
Ва шаҳр то соли ёздаҳуми подшоҳ Сидқиё дар муҳосира буд.
Дар моҳи чорум, дар рӯзи нӯҳуми моҳ, қаҳтӣ дар шаҳр пурзӯр шуд, ва барои қавми замин нон набуд.
Ва шаҳр рахна карда шуд, ва ҳамаи ҷанговарон гурехтанд, ва шабона ба воситаи дарвозае ки дар миёни ду ҳисор, дар наздикии боғи подшоҳ буд, аз шаҳр баромаданд, ва дар сурате ки калдониён гирдогирди шаҳр буданд, бо роҳи чӯл равона шуданд.
Ва лашкари калдониён подшоҳро таъқиб карданд, ва дар чӯли Ериҳӯ ба Сидқиё расида гирифтанд, ва тамоми лашкараш аз пеши ӯ пароканда шуда рафтанд.
Ва подшоҳро дастгир карданд, ва ӯро назди подшоҳи Бобил ба Рибло, ки дар замини Ҳамот аст, оварданд; ва дар ҳаққи ӯ ҳукми худро эълон кард.
Ва подшоҳи Бобил писарони Сидқиёро дар пеши назари ӯ қатл кард; ва ҳамаи мирони Яҳудоро низ дар Рибло ба қатл расонид.
Ва чашмони Сидқиёро кӯр кард; ва ӯро занҷирбанд намуд; ва подшоҳи Бобил ӯро ба Бобил овард, ва ӯро то рӯзи вафоташ дар зиндон андохт.
Ва дар моҳи панҷум дар рӯзи даҳуми моҳ, ки соли нуздаҳуми подшоҳии Набукаднесар подшоҳи Бобил буд, сардори посбонон Набузаръадон, ки ба ҳузури подшоҳи Бобил меистод, ба Ерусалим омад.
Ва хонаи Парвардигор ва хонаи подшоҳро сӯзонид; ва ҳамаи хонаҳои Ерусалим ва ҳар хонаи бузургонро ба оташ сӯзонид.
Ва тамоми лашкари калдониён, ки ҳамроҳи сардори посбонон буданд, ҳамаи ҳисорҳои гирдогирди Ерусалимро хароб карданд.
Ва сардори посбонон Набузаръадон баъзе аз бенавоёни қавм ва бақияи қавмро, ки дар шаҳр монда буданд, ва гурезпоёнро, ки ба тарафи подшоҳи Бобил гузашта буданд, ва бақияи оммаро ба асирӣ бурд.
Вале сардори посбонон Набузаръадон баъзе аз бенавоёни заминро барои токдорӣ ва зироаткорӣ вогузошт.
Ва калдониён сутунҳои мисро, ки дар хонаи Парвардигор буд, ва пояҳо ва обанбори мисро, ки дар хонаи Парвардигор буд, шикастанд, ва тамоми миси онҳоро ба Бобил бурданд.
Ва дегҳо, ва хокандозҳо, ва кордҳо, ва косаҳо, ва қошуқҳо, ва тамоми асбоби мисро, ки дар вақти ибодат кор мефармуданд, гирифта бурданд.
Ва сардори посбонон пиёлаҳо, ва маҷмарҳо, ва косаҳо, ва дегҳо, ва чароғҳо, ва қошуқҳо, ва дӯлчаҳоро, – хоҳ аз тилло буд, хоҳ аз нуқра, – гирифта бурд.
Сутунҳо дуто, обанбор якто ва барзаговҳои мисин дувоздаҳто буд, ки зери пояҳо буд, ва подшоҳ Сулаймон онҳоро барои хонаи Парвардигор сохта буд, – вазни миси тамоми ин асбоб аз ҳад зиёд буд.
Ва ин сутунҳо, яъне ҳар як сутун ҳаждаҳ зироъ баландӣ дошт, ва риштае ба дарозии дувоздаҳ зироъ онро дар бар мегирифт, ва он дарунхолӣ буда, ғафсии деворҳояш чор ангушт буд.
Ва тоҷе бар он аз мис буд; ва баландии як тоҷ панҷ зироъ буд; ва бар тоҷ гирдогирд шабака ва анорҳо буд, – ҳамааш аз мис; айни ҳамин чизҳо ва анорҳо бар сутуни дуюм буд.
Ва наваду шаш анор рӯй ба берун буда, ҳамаи анорҳо гирдогирди шабака садто буд.
Ва сардори посбонон Сароёи саркоҳин ва Сафанёи коҳини дуюм ва се посбони даромадгоҳро гирифт;
Ва аз шаҳр як хоҷасаройро, ки сардори ҷанговарон буд, ва ҳафт нафар муқаррабони подшоҳро, ки дар шаҳр буданд, ва мирзои сарлашкарро, ки бо сафарбарии қавми мамлакат машғул буд, ва шаст нафарро, ки аз қавми мамлакат дар шаҳр буданд, гирифт;
Ва сардори посбонон Набузаръадон онҳоро гирифта, назди подшоҳи Бобил ба Рибло бурд.
Ва подшоҳи Бобил онҳоро дар Рибло, ки дар замини Ҳамот аст, зада ба қатл расонид; ва аҳли Яҳудо аз замини худ ба асирӣ рафтанд.
Ин аст адади қавме ки Набукаднесар ба асирӣ бурд: дар соли ҳафтум се ҳазору бисту се нафар яҳудиён;
Дар соли ҳаждаҳуми Набукаднесар аз Ерусалим ҳаштсаду сию ду нафар;
Дар соли бисту сеюми Набукаднесар сардори посбонон Набузаръадон ҳафтсаду чилу панҷ нафар яҳудиёнро ба асирӣ бурд; ҷамъ чор ҳазору шашсад нафар.
Ва дар соли сию ҳафтуми асирии Еҳӯёкин подшоҳи Яҳудо, дар моҳи дувоздаҳум, дар рӯзи бисту панҷуми моҳ воқеъ шуд, ки Эвил-Мерӯдах подшоҳи Бобил дар соли аввали подшоҳии худ Еҳӯёкин подшоҳи Яҳудоро сарафроз кард ва ӯро аз зиндон баровард.
Ва ба ӯ суханони нек гуфт, ва тахти ӯро аз тахти подшоҳоне ки бо вай дар Бобил буданд, болотар гузошт.
Ва либоси зиндонии ӯро иваз намуд, ва ӯ ҳамеша, тамоми айёми умраш, ба ҳузури вай нон мехӯрд.
Ва хӯроки ӯ, хӯроки доимӣ, ба ӯ аз ҷониби подшоҳи Бобил рӯз ба рӯз, то рӯзи вафоти ӯ, тамоми айёми умри ӯ дода мешуд.

Толкования стиха Скопировать ссылку Скопировать текст Добавить в избранное
Библ. энциклопедия Библейский словарь Словарь библ. образов Практическая симфония
Цитата из Библии каждое утро
TG: t.me/azbible
Viber: vb.me/azbible