Скрыть
41:2
41:3
41:4
41:5
41:7
41:9
41:12
41:15
41:17
41:18
41:19
41:20
41:22
41:23
41:24
41:25
41:27
41:28
41:29
41:31
41:32
41:33
41:34
41:35
41:36
41:37
41:38
41:39
41:43
41:44
41:45
41:47
41:48
41:49
41:51
41:52
41:53
Церковнославянский (рус)
Бы́сть же по двою́ лѣ́ту дні́й, фарао́нъ ви́дѣ со́нъ: мня́шеся стоя́ти при­­ рѣцѣ́:
и се́, а́ки изъ рѣки́ исхожда́ху се́дмь кра́въ добры́ ви́домъ и избра́н­ны тѣлесы́, и пася́хуся по бре́гу:
другі́я же се́дмь кра́въ изыдо́ша по си́хъ изъ рѣки́, злы́ ви́домъ и тѣлесы́ ху́ды, и пася́хуся съ кра́вами по бре́гу рѣ́чному:
и поядо́ша се́дмь кра́вы злы́я и худы́я тѣлесы́ се́дмь кра́въ до́брыхъ ви́домъ и избра́н­ныхъ тѣлесы́: [и сiя́ неви́димы бы́ша, я́ко внидо́ша въ чре́сла и́хъ]. Воста́ же фарао́нъ.
И ви́дѣ со́нъ вторы́й: и се́, се́дмь кла́си исхожда́ху изъ сте́блiя еди́наго избра́н­ны и добры́:
друзі́и же се́дмь кла́си то́нцыи, истонче́ни вѣ́тромъ, израста́ху по ни́хъ:
и пожро́ша се́дмь кла́си то́нцыи и истонче́ни вѣ́тромъ се́дмь кла́совъ избра́н­ныхъ и по́лныхъ. Воста́ же фарао́нъ, и бя́ше со́нъ.
Бы́сть же зау́тра, и воз­мути́ся душа́ его́: и посла́въ, созва́ вся́ сказа́тели Еги́петскiя и вся́ му́дрыя его́: и повѣ́да и́мъ фарао́нъ со́нъ сво́й: и не бя́ше сказу́яй того́ фарао́ну.
И рече́ старѣ́йшина вина́рскъ къ фарао́ну, глаго́ля: грѣ́хъ мо́й воспомина́ю дне́сь:
фарао́нъ разгнѣ́вася на рабы́ своя́ и вве́рже на́съ въ темни́цу въ дому́ архимаги́ра, мене́ и старѣ́йшину жита́рска:
и ви́дѣхомъ со́нъ о́ба еди́ныя но́щи а́зъ и о́нъ, кі́йждо сво́й со́нъ ви́дѣхомъ:
бя́ше же та́мо съ на́ми ю́ноша, о́трокъ Евре́инъ архимаги́ровъ, и повѣ́дахомъ ему́, и разсуди́ на́мъ:
бы́сть же, я́коже сказа́ на́мъ, та́ко и случи́ся, мнѣ́ па́ки бы́ти во сво­е́мъ старѣ́йшин­ствѣ, а о́ному повѣ́шену.
Посла́въ же фарао́нъ, при­­зва́ Ио́сифа: и изведо́ша его́ изъ тверды́ни, и остриго́ша его́, и измѣни́ша ри́зы ему́, и прiи́де къ фарао́ну.
Рече́ же фарао́нъ Ио́сифу: со́нъ ви́дѣхъ, и сказу́яй его́ нѣ́сть: а́зъ же слы́шахъ о тебѣ́ глаго́лющихъ, я́ко слы́шавъ сны́ разсужда́еши ты́я.
Отвѣща́въ же Ио́сифъ фарао́ну, рече́: безъ Бо́га не от­вѣща́ет­ся спасе́нiе фарао́ну.
Рече́ же фарао́нъ Ио́сифу, глаго́ля: во снѣ́ мо­е́мъ мня́хся стоя́ти на бре́зѣ рѣ́чнѣмъ:
и а́ки изъ рѣки́ исхожда́ху се́дмь кра́вы добры́ ви́домъ и избра́н­ны тѣлесы́, и пася́хуся по бре́гу:
и се́, другі́я се́дмь кра́въ исхожда́ху вслѣ́дъ и́хъ изъ рѣки́, злы́ и недобры́ ви́домъ и ху́ды тѣлесы́, яковы́хъ не ви́дѣ таковы́хъ во все́й земли́ Еги́петстѣй ху́ждшихъ:
и изъядо́ша се́дмь кра́вы злы́я и худы́я се́дмь кра́въ пе́рвыхъ до́брыхъ и избра́н­ныхъ:
и внидо́ша во утро́бы и́хъ, и не яви́шася, я́ко внидо́ша во утро́бы и́хъ: и обли́чiя и́хъ зла́ бы́ша, я́ко и испе́рва. Воста́въ же, [па́ки] усну́хъ,
и ви́дѣхъ па́ки во снѣ́ мо­е́мъ, и а́ки се́дмь кла́си исхожда́ху изъ еди́наго сте́блiя по́лны и добры́:
друзі́и же се́дмь кла́си то́нцыи и вѣ́тромъ истонче́ни изница́ху вслѣ́дъ и́хъ:
и пожро́ша се́дмь кла́си то́нцыи и вѣ́тромъ истонче́ни се́дмь кла́совъ до́брыхъ и по́лныхъ. Рѣ́хъ у́бо сказа́телемъ, и не бы́сть повѣ́даяй мнѣ́ того́.
И рече́ Ио́сифъ фарао́ну: со́нъ фарао́новъ еди́нъ е́сть: ели́ка Бо́гъ твори́тъ, показа́ фарао́ну:
се́дмь кра́вы до́брыя се́дмь лѣ́тъ су́ть: и се́дмь кла́си до́брiи се́дмь лѣ́тъ су́ть: со́нъ фарао́новъ еди́нъ е́сть:
и се́дмь кра́вы худы́я, я́же изыдо́ша по си́хъ, се́дмь лѣ́тъ су́ть, и се́дмь кла́си то́нцыи и истонче́ни вѣ́тромъ се́дмь лѣ́тъ су́ть: бу́дутъ се́дмь лѣ́тъ гла́да:
сло́во же е́же рѣ́хъ фарао́ну, ели́ка Бо́гъ твори́тъ, показа́ фарао́ну:
се́, се́дмь лѣ́тъ при­­хо́дитъ, оби́лность мно́га во все́й земли́ Еги́петстѣй:
прiи́дутъ же се́дмь лѣ́тъ гла́да по си́хъ, и забу́дутъ сы́тости бу́дущiя во все́мъ Еги́птѣ, и погуби́тъ гла́дъ зе́млю,
и не позна́ет­ся оби́лiе на земли́ от­ гла́да бу́дущаго по си́хъ: си́ленъ бо бу́детъ зѣло́:
повтори́ся же со́нъ фарао́ну два́жды, я́ко и́стин­но бу́детъ сло́во е́же от­ Бо́га, и ускори́тъ Бо́гъ сотвори́ти о́но:
ны́нѣ у́бо усмотри́ человѣ́ка му́дра и смы́слена и поста́ви его́ надъ земле́ю Еги́петскою:
и да сотвори́тъ фарао́нъ и поста́витъ мѣстонача́лники по земли́, и да собира́ютъ пя́тую ча́сть от­ всѣ́хъ плодо́въ земли́ Еги́петскiя седми́ лѣ́тъ оби́лныхъ,
и да соберу́тъ вся́кую пи́щу седми́ лѣ́тъ гряду́щихъ до́брыхъ си́хъ: и да собере́т­ся пшени́ца подъ ру́ку фарао́ню, пи́ща во градѣ́хъ да храни́т­ся:
и бу́детъ пи́ща соблюде́на земли́ на се́дмь лѣ́тъ гла́дныхъ, я́же и́мутъ бы́ти въ земли́ Еги́петстѣй, да не потреби́т­ся земля́ въ гла́дѣ.
Уго́дно же бы́сть сло́во предъ фарао́номъ и предъ всѣ́ми рабы́ его́.
И рече́ фарао́нъ всѣ́мъ рабо́мъ сво­и́мъ: еда́ обря́щемъ человѣ́ка сицева́го, и́же и́мать Ду́ха Бо́жiя въ себѣ́?
Рече́ же фарао́нъ Ио́сифу: поне́же показа́ Бо́гъ тебѣ́ вся́ сiя́, нѣ́сть человѣ́ка мудрѣ́йша и смы́слен­нѣйша па́че тебе́:
ты́ бу́деши въ дому́ мо­е́мъ, и у́стъ тво­и́хъ да послу́шаютъ вси́ лю́дiе мо­и́, ра́звѣ престо́ломъ а́зъ бо́лѣе тебе́ бу́ду.
Рече́ же фарао́нъ Ио́сифу: се́, поставля́ю тя́ дне́сь надъ все́ю земле́ю Еги́петскою.
И сне́мъ фарао́нъ пе́рстень съ руки́ сво­ея́, воз­ложи́ его́ на ру́ку Ио́сифову, и облече́ его́ въ ри́зу червле́ну, и воз­ложи́ гри́вну зла́ту на вы́ю его́,
и всади́ его́ на колесни́цу свою́ втору́ю, и проповѣ́да предъ ни́мъ проповѣ́дникъ: и поста́ви его́ надъ все́ю земле́ю Еги́петскою.
Рече́ же фарао́нъ Ио́сифу: а́зъ фарао́нъ: безъ тебе́ не воз­дви́гнетъ руки́ сво­ея́ никто́же во все́й земли́ Еги́петстѣй.
И нарече́ фарао́нъ и́мя Ио́сифу Псонѳомфани́хъ: и даде́ ему́ Асене́ѳу, дще́рь Петефрі́а жреца́ Илiопо́ль­скаго, ему́ въ жену́.
Ио́сифъ же бя́ше лѣ́тъ три́десяти, егда́ предста́ фарао́ну царю́ Еги́петскому. Изы́де же Ио́сифъ от­ лица́ фарао́ня и про́йде всю́ зе́млю Еги́петскую.
И сотвори́ земля́ въ седми́ лѣ́тѣхъ оби́лну жа́тву.
И собра́ вся́кую пи́щу седми́ лѣ́тъ, въ ни́хже бя́ше оби́лность въ земли́ Еги́петстѣй: и положи́ пи́щу во градѣ́хъ: пи́щы по́ль гра́да, су́щихъ о́крестъ его́, положи́ въ не́мъ.
И собра́ Ио́сифъ пшени́цу я́ко песо́къ морскі́й мно́гу зѣло́, до́ндеже не можа́ху исчести́: безъ числа́ бо бя́ше.
Ио́сифу же бѣ́ста два́ сы́на, пре́жде при­­ше́­ст­вiя седми́ лѣ́тъ гла́дныхъ, и́хже роди́ ему́ Асене́ѳа, дще́рь Петефрі́а жреца́ Илiопо́ль­ска:
нарече́ же Ио́сифъ и́мя пе́рвенцу Манассі́а, [глаго́ля:] я́ко забы́ти мнѣ́ сотвори́ Бо́гъ вся́ болѣ́зни моя́, и вся́, я́же отца́ мо­его́.
И́мя же второ́му нарече́ Ефраи́мъ, [глаго́ля:] я́ко воз­расти́ мя Бо́гъ въ земли́ смире́нiя мо­его́.
Мину́ша же се́дмь лѣ́тъ оби́лныхъ, я́же бы́ша въ земли́ Еги́петстѣй,
и нача́ша се́дмь лѣ́тъ гла́дныхъ при­­ходи́ти, я́коже рече́ Ио́сифъ. И бы́сть гла́дъ по все́й земли́: во все́й же земли́ Еги́петстѣй бы́ша {предъ глаго́ломъ си́мъ бы́ша въ еди́нѣй Александрі́йстѣй не, но и то́ во вмѣсти́телныхъ} хлѣ́бы.
И взалка́ вся́ земля́ Еги́петская: возопи́ же наро́дъ къ фарао́ну о хлѣ́бѣхъ. Рече́ же фарао́нъ всѣ́мъ Еги́птяномъ: иди́те ко Ио́сифу, и е́же рече́тъ ва́мъ, сотвори́те.
И гла́дъ бя́ше на лицы́ всея́ земли́. Отве́рзе же Ио́сифъ вся́ жи́тницы, и продая́ше всѣ́мъ Еги́птяномъ:
и вся́ страны́ при­­хожда́ху во Еги́петъ, купова́ти ко Ио́сифу: обдержа́­ше бо гла́дъ всю́ зе́млю.
Французский (LSG)
 Au bout de deux ans, Pharaon eut un songe. Voici, il se tenait près du fleuve.
 Et voici, sept vaches belles à voir et grasses de chair montèrent hors du fleuve, et se mirent à paître dans la prairie.
 Sept autres vaches laides à voir et maigres de chair montèrent derrière elles hors du fleuve, et se tinrent à leurs côtés sur le bord du fleuve.
 Les vaches laides à voir et maigres de chair mangèrent les sept vaches belles à voir et grasses de chair. Et Pharaon s'éveilla.
 Il se rendormit, et il eut un second songe. Voici, sept épis gras et beaux montèrent sur une même tige.
 Et sept épis maigres et brûlés par le vent d'orient poussèrent après eux.
 Les épis maigres engloutirent les sept épis gras et pleins. Et Pharaon s'éveilla. Voilà le songe.
 Le matin, Pharaon eut l'esprit agité, et il fit appeler tous les magiciens et tous les sages de l'Égypte. Il leur raconta ses songes. Mais personne ne put les expliquer à Pharaon.
 Alors le chef des échansons prit la parole, et dit à Pharaon: Je vais rappeler aujourd'hui le souvenir de ma faute.
 Pharaon s'était irrité contre ses serviteurs; et il m'avait fait mettre en prison dans la maison du chef des gardes, moi et le chef des panetiers.
 Nous eûmes l'un et l'autre un songe dans une même nuit; et chacun de nous reçut une explication en rapport avec le songe qu'il avait eu.
 Il y avait là avec nous un jeune Hébreu, esclave du chef des gardes. Nous lui racontâmes nos songes, et il nous les expliqua.
 Les choses sont arrivées selon l'explication qu'il nous avait donnée. Pharaon me rétablit dans ma charge, et il fit pendre le chef des panetiers.
 Pharaon fit appeler Joseph. On le fit sortir en hâte de prison. Il se rasa, changea de vêtements, et se rendit vers Pharaon.
 Pharaon dit à Joseph: J'ai eu un songe. Personne ne peut l'expliquer; et j'ai appris que tu expliques un songe, après l'avoir entendu.
 Joseph répondit à Pharaon, en disant: Ce n'est pas moi! c'est Dieu qui donnera une réponse favorable à Pharaon.
 Pharaon dit alors à Joseph: Dans mon songe, voici, je me tenais sur le bord du fleuve.
 Et voici, sept vaches grasses de chair et belles d'apparence montèrent hors du fleuve, et se mirent à paître dans la prairie.
 Sept autres vaches montèrent derrière elles, maigres, fort laides d'apparence, et décharnées: je n'en ai point vu d'aussi laides dans tout le pays d'Égypte.
 Les vaches décharnées et laides mangèrent les sept premières vaches qui étaient grasses.
 Elles les engloutirent dans leur ventre, sans qu'on s'aperçût qu'elles y fussent entrées; et leur apparence était laide comme auparavant. Et je m'éveillai.
 Je vis encore en songe sept épis pleins et beaux, qui montèrent sur une même tige.
 Et sept épis vides, maigres, brûlés par le vent d'orient, poussèrent après eux.
 Les épis maigres engloutirent les sept beaux épis. Je l'ai dit aux magiciens, mais personne ne m'a donné l'explication.
 Joseph dit à Pharaon: Ce qu'a songé Pharaon est une seule chose; Dieu a fait connaître à Pharaon ce qu'il va faire.
 Les sept vaches belles sont sept années: et les sept épis beaux sont sept années: c'est un seul songe.
 Les sept vaches décharnées et laides, qui montaient derrière les premières, sont sept années; et les sept épis vides, brûlés par le vent d'orient, seront sept années de famine.
 Ainsi, comme je viens de le dire à Pharaon, Dieu a fait connaître à Pharaon ce qu'il va faire.
 Voici, il y aura sept années de grande abondance dans tout le pays d'Égypte.
 Sept années de famine viendront après elles; et l'on oubliera toute cette abondance au pays d'Égypte, et la famine consumera le pays.
 Cette famine qui suivra sera si forte qu'on ne s'apercevra plus de l'abondance dans le pays.
 Si Pharaon a vu le songe se répéter une seconde fois, c'est que la chose est arrêtée de la part de Dieu, et que Dieu se hâtera de l'exécuter.
 Maintenant, que Pharaon choisisse un homme intelligent et sage, et qu'il le mette à la tête du pays d'Égypte.
 Que Pharaon établisse des commissaires sur le pays, pour lever un cinquième des récoltes de l'Égypte pendant les sept années d'abondance.
 Qu'ils rassemblent tous les produits de ces bonnes années qui vont venir; qu'ils fassent, sous l'autorité de Pharaon, des amas de blé, des approvisionnements dans les villes, et qu'ils en aient la garde.
 Ces provisions seront en réserve pour le pays, pour les sept années de famine qui arriveront dans le pays d'Égypte, afin que le pays ne soit pas consumé par la famine.
 Ces paroles plurent à Pharaon et à tous ses serviteurs.
 Et Pharaon dit à ses serviteurs: Trouverions-nous un homme comme celui-ci, ayant en lui l'esprit de Dieu?
 Et Pharaon dit à Joseph: Puisque Dieu t'a fait connaître toutes ces choses, il n'y a personne qui soit aussi intelligent et aussi sage que toi.
 Je t'établis sur ma maison, et tout mon peuple obéira à tes ordres. Le trône seul m'élèvera au-dessus de toi.
 Pharaon dit à Joseph: Vois, je te donne le commandement de tout le pays d'Égypte.
 Pharaon ôta son anneau de la main, et le mit à la main de Joseph; il le revêtit d'habits de fin lin, et lui mit un collier d'or au cou.
 Il le fit monter sur le char qui suivait le sien; et l'on criait devant lui: A genoux! C'est ainsi que Pharaon lui donna le commandement de tout le pays d'Égypte.
 Il dit encore à Joseph: Je suis Pharaon! Et sans toi personne ne lèvera la main ni le pied dans tout le pays d'Égypte.
 Pharaon appela Joseph du nom de Tsaphnath Paenéach; et il lui donna pour femme Asnath, fille de Poti Phéra, prêtre d'On. Et Joseph partit pour visiter le pays d'Égypte.
 Joseph était âgé de trente ans lorsqu'il se présenta devant Pharaon, roi d'Égypte; et il quitta Pharaon, et parcourut tout le pays d'Égypte.
 Pendant les sept années de fertilité, la terre rapporta abondamment.
 Joseph rassembla tous les produits de ces sept années dans le pays d'Égypte; il fit des approvisionnements dans les villes, mettant dans l'intérieur de chaque ville les productions des champs d'alentour.
 Joseph amassa du blé, comme le sable de la mer, en quantité si considérable que l'on cessa de compter, parce qu'il n'y avait plus de nombre.
 Avant les années de famine, il naquit à Joseph deux fils, que lui enfanta Asnath, fille de Poti Phéra, prêtre d'On.
 Joseph donna au premier-né le nom de Manassé, car, dit-il, Dieu m'a fait oublier toutes mes peines et toute la maison de mon père.
 Et il donna au second le nom d'Éphraïm, car, dit-il, Dieu m'a rendu fécond dans le pays de mon affliction.
 Les sept années d'abondance qu'il y eut au pays d'Égypte s'écoulèrent.
 Et les sept années de famine commencèrent à venir, ainsi que Joseph l'avait annoncé. Il y eut famine dans tous les pays; mais dans tout le pays d'Égypte il y avait du pain.
 Quand tout le pays d'Égypte fut aussi affamé, le peuple cria à Pharaon pour avoir du pain. Pharaon dit à tous les Égyptiens: Allez vers Joseph, et faites ce qu'il vous dira.
 La famine régnait dans tout le pays. Joseph ouvrit tous les lieux d'approvisionnement, et vendit du blé aux Égyptiens. La famine augmentait dans le pays d'Égypte.
 Et de tous les pays on arrivait en Égypte, pour acheter du blé auprès de Joseph; car la famine était forte dans tous les pays.
Латинский (Nova Vulgata)
Post duos annos vidit pharao somnium. Putabat se stare super fluvium,
de quo ascendebant septem boves pulchrae et crassae et pascebantur in locis palustribus.
Aliae quoque septem emergebant post illas de flumine foedae confectaeque macie et stabant in ipsa amnis ripa;
devoraveruntque septem boves pulchras et crassas. Expergefactus pharao
rursum dormivit et vidit alterum somnium. Septem spicae pullulabant in culmo uno plenae atque formosae.
Aliae quoque totidem spicae tenues et percussae vento urente oriebantur
devorantes omnem priorum pulchritudinem. Evigilavit pharao, et ecce erat somnium!
Et, facto mane, pavore perterritus misit ad omnes coniectores Aegypti cunctosque sapientes suos; et accersitis narravit somnium, nec erat qui interpretaretur.
Tunc demum reminiscens pincernarum magister ait: «Confiteor peccatum meum.
Iratus rex servis suis me et magistrum pistorum retrudi iussit in carcerem principis satellitum,
ubi una nocte uterque vidimus somnium praesagum futurorum.
Erat ibi puer Hebraeus eiusdem ducis satellitum famulus, cui narrantes somnia
audivimus quidquid postea rei probavit eventus. Ego enim redditus sum officio meo, et ille suspensus est in patibulo».
Protinus ad regis imperium eductum de carcere Ioseph totonderunt ac, veste mutata, obtulerunt ei.
Cui ille ait: «Vidi somnia, nec est qui edisserat; quae audivi te sapientissime conicere».
Respondit Ioseph: «Absque me Deus respondebit prospera pharaoni!».
Narravit ergo pharao, quod viderat: «Putabam me stare super ripam fluminis
et septem boves de amne conscendere pulchras nimis et obesis carnibus, quae in pastu paludis virecta carpebant.
Et ecce has sequebantur aliae septem boves in tantum deformes et macilentae, ut numquam tales in terra Aegypti viderim;
quae, devoratis et consumptis prioribus,
nullum saturitatis dedere vestigium; sed simili macie et squalore torpebant. Evigilans, rursus sopore depressus,
vidi somnium: Septem spicae pullulabant in culmo uno plenae atque pulcherrimae.
Aliae quoque septem tenues et percussae vento urente oriebantur e stipula;
quae priorum pulchritudinem devoraverunt. Narravi coniectoribus somnium, et nemo est qui edisserat».
Respondit Ioseph: «Somnium regis unum est: quae facturus est, Deus ostendit pharaoni.
Septem boves pulchrae et septem spicae plenae septem ubertatis anni sunt; eandemque vim somnii comprehendunt.
Septem quoque boves tenues atque macilentae, quae ascenderunt post eas, et septem spicae tenues et vento urente percussae septem anni sunt venturae famis,
qui hoc ordine complebuntur:
ecce septem anni venient fertilitatis magnae in universa terra Aegypti;
quos sequentur septem anni alii tantae sterilitatis, ut oblivioni tradatur cuncta retro abundantia. Consumptura est enim fames omnem terram,
et ubertatis magnitudinem perditura est inopiae magnitudo.
Quod autem vidisti secundo ad eandem rem pertinens somnium, firmitatis indicium est, eo quod fiat sermo Dei et velocius a Deo impleatur.
Nunc ergo provideat rex virum intellegentem et sapientem et praeficiat eum terrae Aegypti
constituatque praepositos per cunctas regiones et quintam partem fructuum per septem annos fertilitatis,
qui iam nunc futuri sunt, congreget in horrea; et omne frumentum sub pharaonis potestate condatur serveturque in urbibus;
et paretur futurae septem annorum fami, quae pressura est Aegyptum, et non consumetur terra inopia».
Placuit pharaoni consilium et cunctis ministris eius.
Locutusque est ad eos: «Num invenire poterimus talem virum, qui spiritu Dei plenus sit?».
Dixit ergo ad Ioseph: «Quia ostendit tibi Deus omnia, quae locutus es, numquid sapientiorem et consimilem tui invenire potero?
Tu eris super domum meam, et ad tui oris imperium cunctus populus meus oboediet; uno tantum regni solio te praecedam».
Dixitque rursus pharao ad Ioseph: «Ecce, constitui te super universam terram Aegypti».
Tulitque anulum de manu sua et dedit eum in manu eius; vestivitque eum stola byssina et collo torquem auream circumposuit.
Fecitque eum ascendere super currum suum secundum, clamante praecone: «Abrech!», ut omnes coram eo genuflecterent et praepositum esse scirent universae terrae Aegypti.
Dixit quoque rex ad Ioseph: «Ego sum pharao; absque tuo imperio non movebit quisquam manum aut pedem in omni terra Aegypti».
Vertitque nomen eius et vocavit eum lingua Aegyptiaca Saphaneth Phanec (quod interpretatur Salvator mundi) deditque illi uxorem Aseneth filiam Putiphare sacerdotis Heliopoleos. Egressus est itaque Ioseph ad terram Aegypti
triginta autem annorum erat quando stetit in conspectu regis pharaonis et circuivit omnes regiones Aegypti.
Venitque fertilitas septem annorum, et segetes congregavit in horrea Aegypti
condens in singulis urbibus frumentum camporum in circuitu.
Tantaque fuit abundantia tritici, ut arenae maris coaequaretur, et copia mensuram excederet.
Nati sunt autem Ioseph filii duo, antequam veniret fames, quos ei peperit Aseneth filia Putiphare sacerdotis Heliopoleos.
Vocavitque nomen primogeniti Manasses dicens: «Oblivisci me fecit Deus omnium laborum meorum et domus patris mei».
Nomen quoque secundi appellavit Ephraim dicens: «Crescere me fecit Deus in terra paupertatis meae».
Igitur, transactis septem annis ubertatis, qui fuerant in Aegypto,
coeperunt venire septem anni inopiae, quos praedixerat Ioseph, et in universo orbe fames praevaluit; in cuncta autem terra Aegypti erat panis.
Qua esuriente, clamavit populus ad pharaonem alimenta petens. Quibus ille respondit: «Ite ad Ioseph et, quidquid vobis dixerit, facite».
Et invaluit fames in omni terra Aegypti; aperuitque Ioseph universa horrea et vendebat Aegyptiis; nam et illos oppresserat fames.
Omnesque provinciae veniebant in Aegyptum, ut emerent escas apud Ioseph, quia inopia invaluerat in universa terra.
1 Сны фараона о семи тучных и семи тощих коровах и колосьях. 9 Иосиф толкует сны. 37 Фараон ставит Иосифа над всем Египтом и дает ему жену. Семь плодородных лет. Рождение Манассии и Ефрема. 53 Семь лет голода.
По прошествии двух лет фараону снилось: вот, он стоит у реки;
и вот, вышли из реки семь коров, хороших видом и тучных плотью, и паслись в тростнике;
но вот, после них вышли из реки семь коров других, худых видом и тощих плотью, и стали подле тех коров, на берегу реки;
и съели коровы худые видом и тощие плотью семь коров хороших видом и тучных. И проснулся фараон,
и заснул опять, и снилось ему в другой раз: вот, на одном стебле поднялось семь колосьев тучных и хороших;
но вот, после них выросло семь колосьев тощих и иссушенных восточным ветром;
и пожрали тощие колосья семь колосьев тучных и полных. И проснулся фараон и понял, что это сон.
Утром смутился дух его, и послал он, и призвал всех волхвов Египта и всех мудрецов его, и рассказал им фараон сон свой; но не было никого, кто бы истолковал его фараону.
И стал говорить главный виночерпий фараону и сказал: грехи мои вспоминаю я ныне;
фараон прогневался на рабов своих и отдал меня и главного хлебодара под стражу в дом начальника телохранителей;
и снился нам сон в одну ночь, мне и ему, каждому снился сон особенного значения;
там же был с нами молодой Еврей, раб начальника телохранителей; мы рассказали ему сны наши, и он истолковал нам каждому соответственно с его сновидением;
и как он истолковал нам, так и сбылось: я возвращен на место мое, а тот повешен.
И послал фараон и позвал Иосифа. И поспешно вывели его из темницы. Он остригся и переменил одежду свою и пришел к фараону.
Фараон сказал Иосифу: мне снился сон, и нет никого, кто бы истолковал его, а о тебе я слышал, что ты умеешь толковать сны.
И отвечал Иосиф фараону, говоря: это не мое; Бог даст ответ во благо фараону.
И сказал фараон Иосифу: мне снилось: вот, стою я на берегу реки;
и вот, вышли из реки семь коров тучных плотью и хороших видом и паслись в тростнике;
но вот, после них вышли семь коров других, худых, очень дурных видом и тощих плотью: я не видывал во всей земле Египетской таких худых, как они;
и съели тощие и худые коровы прежних семь коров тучных;
и вошли тучные в утробу их, но не приметно было, что они вошли в утробу их: они были так же худы видом, как и сначала. И я проснулся.
Потом снилось мне: вот, на одном стебле поднялись семь колосьев полных и хороших;
но вот, после них выросло семь колосьев тонких, тощих и иссушенных восточным ветром;
и пожрали тощие колосья семь колосьев хороших. Я рассказал это волхвам, но никто не изъяснил мне.
И сказал Иосиф фараону: сон фараонов один: что́ Бог сделает, то́ Он возвестил фараону.
Семь коров хороших, это семь лет; и семь колосьев хороших, это семь лет: сон один;
и семь коров тощих и худых, вышедших после тех, это семь лет, также и семь колосьев тощих и иссушенных восточным ветром, это семь лет голода.
Вот почему сказал я фараону: что́ Бог сделает, то́ Он показал фараону.
Вот, наступает семь лет великого изобилия во всей земле Египетской;
после них настанут семь лет голода, и забудется все то изобилие в земле Египетской, и истощит голод землю,
и неприметно будет прежнее изобилие на земле, по причине голода, который последует, ибо он будет очень тяжел.
А что сон повторился фараону дважды, это значит, что сие истинно слово Божие, и что вскоре Бог исполнит сие.
И ныне да усмотрит фараон мужа разумного и мудрого и да поставит его над землею Египетскою.
Да повелит фараон поставить над землею надзирателей и собирать в семь лет изобилия пятую часть [всех произведений] земли Египетской;
пусть они берут всякий хлеб этих наступающих хороших годов и соберут в городах хлеб под ведение фараона в пищу, и пусть берегут;
и будет сия пища в запас для земли на семь лет голода, которые будут в земле Египетской, дабы земля не погибла от голода.
Сие понравилось фараону и всем слугам его.
И сказал фараон слугам своим: найдем ли мы такого, как он, человека, в котором был бы Дух Божий?
И сказал фараон Иосифу: так как Бог открыл тебе все сие, то нет столь разумного и мудрого, как ты;
ты будешь над домом моим, и твоего слова держаться будет весь народ мой; только престолом я буду больше тебя.
И сказал фараон Иосифу: вот, я поставляю тебя над всею землею Египетскою.
И снял фараон перстень свой с руки своей и надел его на руку Иосифа; одел его в виссонные одежды, возложил золотую цепь на шею ему;
велел везти его на второй из своих колесниц и провозглашать пред ним: преклоняйтесь! И поставил его над всею землею Египетскою.
И сказал фараон Иосифу: я фараон; без тебя никто не двинет ни руки своей, ни ноги своей во всей земле Египетской.
И нарек фараон Иосифу имя: Цафнаф-панеах, и дал ему в жену Асенефу, дочь Потифера, жреца Илиопольского. И пошел Иосиф по земле Египетской.
Иосифу было тридцать лет от рождения, когда он предстал пред лице фараона, царя Египетского. И вышел Иосиф от лица фараонова и прошел по всей земле Египетской.
Земля же в семь лет изобилия приносила из зерна по горсти.
И собрал он всякий хлеб семи лет, которые были [плодородны] в земле Египетской, и положил хлеб в городах; в каждом городе положил хлеб полей, окружающих его.
И скопил Иосиф хлеба весьма много, как песку морского, так что перестал и считать, ибо не стало счета.
До наступления годов голода, у Иосифа родились два сына, которых родила ему Асенефа, дочь Потифера, жреца Илиопольского.
И нарек Иосиф имя первенцу: Манассия, потому что [говорил он] Бог дал мне забыть все несчастья мои и весь дом отца моего.
А другому нарек имя: Ефрем, потому что [говорил он] Бог сделал меня плодовитым в земле страдания моего.
И прошли семь лет изобилия, которое было в земле Египетской,
и наступили семь лет голода, как сказал Иосиф. И был голод во всех землях, а во всей земле Египетской был хлеб.
Но когда и вся земля Египетская начала терпеть голод, то народ начал вопиять к фараону о хлебе. И сказал фараон всем Египтянам: пойдите к Иосифу и делайте, что он вам скажет.
И был голод по всей земле; и отворил Иосиф все житницы, и стал продавать хлеб Египтянам. Голод же усиливался в земле Египетской.
И из всех стран приходили в Египет покупать хлеб у Иосифа, ибо голод усилился по всей земле.
Толкования стиха Скопировать ссылку Скопировать текст Добавить в избранное
Библ. энциклопедия Библейский словарь Словарь библ. образов Практическая симфония
Цитата из Библии каждое утро
TG: t.me/azbible
Viber: vb.me/azbible