Ве́тхий Заве́т:
Быт.
Исх.
Лев.
Чис.
Втор.
Нав.
Суд.
Руф.
1Цар.
2Цар.
3Цар.
4Цар.
1Пар.
2Пар.
1Езд.
Неем.
2Езд.
Тов.
Иудиф.
Есф.
Иов.
Пс.
Прит.
Еккл.
Песн.
Прем.
Сир.
Ис.
Иер.
Плч.
ПослИер.
Вар.
Иез.
Дан.
Ос.
Иоил.
Ам.
Авд.
Ион.
Мих.
Наум.
Авв.
Соф.
Аг.
Зах.
Мал.
1Мак.
2Мак.
3Мак.
3Езд.
Но́вый Заве́т: Мф. Мк. Лк. Ин. Деян. Иак. 1Пет. 2Пет. 1Ин. 2Ин. 3Ин. Иуд. Рим. 1Кор. 2Кор. Гал. Еф. Флп. Кол. 1Фес. 2Фес. 1Тим. 2Тим. Тит. Флм. Евр. Откр.
Но́вый Заве́т: Мф. Мк. Лк. Ин. Деян. Иак. 1Пет. 2Пет. 1Ин. 2Ин. 3Ин. Иуд. Рим. 1Кор. 2Кор. Гал. Еф. Флп. Кол. 1Фес. 2Фес. 1Тим. 2Тим. Тит. Флм. Евр. Откр.
Скрыть
2:4
2:5
2:10
2:12
см.:Притч.29:18;
2:15
2:19
2:23
И взы́де а́нгелъ Госпо́день от Галга́лъ къ мѣ́сту пла́ча и къ Веѳи́лю и къ до́му Изра́илеву, и рече́ къ ни́мъ: сiя́ глаго́летъ Госпо́дь: изведо́хъ ва́съ изъ Еги́пта, и введо́хъ ва́съ въ зе́млю, е́юже кля́хся отце́мъ ва́шымъ да́ти ва́мъ: и реко́хъ: не разорю́ завѣ́та моего́, и́же съ ва́ми, во вѣ́ки:
и вы́ не завѣща́йте завѣ́та съ сѣдя́щими на земли́ се́й, ниже́ бого́мъ и́хъ да поклоните́ся, но изва́янная и́хъ сокруши́те, и олтари́ и́хъ раскопа́йте: и не послу́шасте гла́са моего́, я́ко сiя́ сотвори́сте:
и а́зъ рѣ́хъ: не приложу́ пресели́ти люді́й, и́хже рѣ́хъ изгна́ти, ниже́ отиму́ и́хъ от лица́ ва́шего, и бу́дутъ ва́мъ въ те́рнiе, и бо́зи и́хъ бу́дутъ ва́мъ въ собла́знъ.
И бы́сть егда́ глаго́ла а́нгелъ Госпо́день словеса́ сiя́ ко всѣ́мъ сыно́мъ Изра́илевымъ, и воздвиго́ша лю́дiе гла́съ сво́й, и воспла́кашася.
И сего́ ра́ди прозва́ся и́мя мѣ́сту тому́ пла́чь: и пожро́ша та́мо Го́сподеви.
И отпусти́ Иису́съ лю́ди, и отидо́ша сы́нове Изра́илевы кі́йждо въ до́мы своя́ и кі́йждо въ наслѣ́дiе свое́ наслѣ́дити зе́млю.
И рабо́таша лю́дiе Го́сподеви во вся́ дни́ Иису́совы и во вся́ дни́ старѣ́йшинъ, ели́цы пожи́ша мно́ги дни́ со Иису́сомъ, ели́цы разумѣ́ша все́ дѣ́ло Госпо́дне вели́кое, е́же сотвори́ Изра́илю.
И сконча́ся Иису́съ сы́нъ нави́нъ ра́бъ Госпо́день, сы́нъ ста́ и десяти́ лѣ́тъ.
И погребо́ша его́ въ предѣ́лѣхъ наслѣ́дiя его́ въ Ѳамнаѳаре́сѣ, въ горѣ́ Ефре́мли, от сѣ́вера горы́ гаа́съ:
и ве́сь ро́дъ о́нъ приложи́шася ко отце́мъ свои́мъ. И воста́ ро́дъ другі́й по си́хъ, и́же не позна́ша Го́спода и дѣ́ла, е́же сотвори́ во Изра́или.
И сотвори́ша сы́нове Изра́илевы зло́е предъ Го́сподемъ и послужи́ша Ваа́лу,
и оста́виша Го́спода Бо́га оте́цъ свои́хъ, изве́дшаго и́хъ изъ земли́ Еги́петски, и поидо́ша вслѣ́дъ бого́въ ины́хъ, от бого́въ язы́ческихъ, и́же о́крестъ и́хъ, и поклони́шася и́мъ: и разгнѣ́ваша Го́спода,
и оста́виша его́, и послужи́ша Ваа́лу и Аста́ртомъ.
И разгнѣ́вася я́ростiю Госпо́дь на Изра́иля и предаде́ его́ въ ру́ки плѣня́ющихъ, и плѣни́ша и́хъ: и отдаде́ и́хъ въ ру́ки враго́въ и́хъ, и́же о́крестъ и́хъ, и не возмого́ша ктому́ противоста́ти предъ лице́мъ враго́въ свои́хъ, во всѣ́хъ въ ни́хже прохожда́ху.
И рука́ Госпо́дня бя́ше на ни́хъ во зла́я, я́коже глаго́ла Госпо́дь и я́коже кля́тся Госпо́дь и́мъ, и озло́би и́хъ зѣло́.
И возста́ви [и́мъ] Госпо́дь судiи́, и изба́ви и́хъ Госпо́дь от руки́ плѣня́ющихъ я́.
Но и суді́й не послу́шаша, я́ко соблуди́ша вслѣ́дъ бого́въ ины́хъ и поклони́шася и́мъ, и разгнѣ́ваша Го́спода: и уклони́шася съ пути́ ско́ро, по нему́же ходи́ша отцы́ и́хъ послу́шати за́повѣдiй Госпо́днихъ: не сотвори́ша та́ко.
И я́ко возста́ви и́мъ Госпо́дь суді́й, и бя́ше Госпо́дь съ судiе́ю, и спасе́ я́ от руки́ враго́въ и́хъ во вся́ дни́ судiи́: я́ко умили́ся Госпо́дь от воздыха́нiя и́хъ, от лица́ вою́ющихъ на ня́ и озлобля́ющихъ я́.
И бы́сть егда́ умира́ше судiя́, и отвраща́хуся, и па́ки растлѣва́хуся па́че оте́цъ свои́хъ, иду́ще вслѣ́дъ бого́въ ины́хъ служи́ти и́мъ и покланя́тися и́мъ: не отверго́ша начина́нiй свои́хъ и не отступи́ша от путі́й свои́хъ жесто́кихъ.
И разгнѣ́вася я́ростiю Госпо́дь на Изра́иля и рече́: поне́же оста́ви ро́дъ се́й завѣ́тъ мо́й, его́же заповѣ́дахъ отце́мъ и́хъ, и не послу́шаша гла́са моего́,
и а́зъ не приложу́ изгна́ти му́жа от лица́ и́хъ от си́хъ язы́ковъ, и́хже оста́ви Иису́съ сы́нъ нави́нъ на земли́ и у́мре,
е́же искуша́ти въ ни́хъ Изра́иля, а́ще сохраня́тъ пу́ть Госпо́день ходи́ти въ не́мъ, я́коже сохрани́ша отцы́ и́хъ, или́ ни́.
И оста́ви Госпо́дь язы́ки сiя́ не истреби́ти и́хъ вско́рѣ, и не предаде́ и́хъ въ ру́ку Иису́сову.
Итальянский
Языки
- Добавить язык
- Церковнослав. (рус)
- Церковнослав. (цс)
- Рус. (Синодальный)
- Рус. (Синод. с ударе́-ми)
- Arab (AVD)
- Azerbaijani
- Armenian
- Bulgarian
- Chinese (simpl.)
- Croatian (S&D)
- English (NKJV)
- English (NRSV)
- English (KJV)
- Estonian
- Finnish (1992)
- French (LSG)
- Georgian
- German (MLU, 1912)
- German (GNB)
- Greek (NT Byz)
- Greek (TGV)
- Greek (LXX, Rahlfs)
- Hebrew
- Italian
- Kyrgyz
- Latin (Nova Vulgata)
- Romanian
- Polish
- Portuguese
- Serbian (synod.)
- Serbian
- Spanish (RVR 1995)
- Swedish (Folkbibeln)
- Tajik
- Ukrainian (Homenko)
- Ukrainian (Ogienko)
Ora l'angelo del Signore salì da Gàlgala a Bochìm e disse: "Io vi ho fatto uscire dall'Egitto e vi ho fatto entrare nella terra che avevo giurato ai vostri padri di darvi. Avevo anche detto: "Non infrangerò mai la mia alleanza con voi,
e voi non farete alleanza con gli abitanti di questa terra; distruggerete i loro altari". Ma voi non avete obbedito alla mia voce. Che cosa avete fatto?
Perciò anch'io dico: non li scaccerò dinanzi a voi; ma essi vi staranno ai fianchi e i loro dèi saranno per voi una trappola".
Appena l'angelo del Signore ebbe detto queste parole a tutti gli Israeliti, il popolo alzò la voce e pianse.
Chiamarono quel luogo Bochìm e là offrirono sacrifici al Signore.
Quando Giosuè ebbe congedato il popolo, gli Israeliti se ne andarono, ciascuno nella sua eredità, a prendere in possesso la terra.
Il popolo servì il Signore durante tutta la vita di Giosuè e degli anziani che sopravvissero a Giosuè e che avevano visto tutte le grandi opere che il Signore aveva fatto in favore d'Israele.
Poi Giosuè, figlio di Nun, servo del Signore, morì a centodieci anni
e fu sepolto nel territorio della sua eredità, a Timnat-Cheres, sulle montagne di Èfraim, a settentrione del monte Gaas.
Anche tutta quella generazione fu riunita ai suoi padri; dopo di essa ne sorse un'altra, che non aveva conosciuto il Signore, né l'opera che aveva compiuto in favore d'Israele.
Gli Israeliti fecero ciò che è male agli occhi del Signore e servirono i Baal;
abbandonarono il Signore, Dio dei loro padri, che li aveva fatti uscire dalla terra d'Egitto, e seguirono altri dèi tra quelli dei popoli circostanti: si prostrarono davanti a loro e provocarono il Signore,
abbandonarono il Signore e servirono Baal e le Astarti.
Allora si accese l'ira del Signore contro Israele e li mise in mano a predatori che li depredarono; li vendette ai nemici che stavano loro intorno, ed essi non potevano più tener testa ai nemici.
In tutte le loro spedizioni la mano del Signore era per il male, contro di loro, come il Signore aveva detto, come il Signore aveva loro giurato: furono ridotti all'estremo.
Allora il Signore fece sorgere dei giudici, che li salvavano dalle mani di quelli che li depredavano.
Ma neppure ai loro giudici davano ascolto, anzi si prostituivano ad altri dèi e si prostravano davanti a loro. Abbandonarono ben presto la via seguita dai loro padri, i quali avevano obbedito ai comandi del Signore: essi non fecero così.
Quando il Signore suscitava loro dei giudici, il Signore era con il giudice e li salvava dalla mano dei loro nemici durante tutta la vita del giudice, perché il Signore si muoveva a compassione per i loro gemiti davanti a quelli che li opprimevano e li maltrattavano.
Ma quando il giudice moriva, tornavano a corrompersi più dei loro padri, seguendo altri dèi per servirli e prostrarsi davanti a loro: non desistevano dalle loro pratiche e dalla loro condotta ostinata.
Perciò l'ira del Signore si accese contro Israele e disse: "Poiché questa nazione ha violato l'alleanza che avevo stabilito con i loro padri e non hanno obbedito alla mia voce,
anch'io non scaccerò più dinanzi a loro nessuno dei popoli che Giosuè lasciò quando morì.
Così, per mezzo loro, metterò alla prova Israele, per vedere se custodiranno o no la via del Signore, camminando in essa, come la custodirono i loro padri".
Il Signore lasciò sussistere quelle nazioni, senza affrettarsi a scacciarle, e non le consegnò nelle mani di Giosuè.